Nemluvil, protože neslyšel. Nakonec je všechno jinak

Ostrava, Havířov - "Byl to osud", vzpomíná na loňský říjen Ivana Wizurová z Havířova. Tehdy se "náhodou" protnuly životní cesty její rodiny a desetiletého Tomáška. Vysmátého klučiny s dětskou mozkovou obrnou, který od čtyř let žije v Ostravě v domově pro podobně handicapované děti.

"

V té době ale absolvoval speciální intenzivní terapii v klimkovických sanatoriích, kterou mu uhradila Asociace rodičů dětí s DMO a přidruženými neurologickými onemocněními.

"Bylo období Halloweena a vyřezávali jsme dýně. Dospělí dětem pomáhali, protože jim to moc nešlo. A já si sedla zrovna vedle Tomáška. Bylo mi divné, že nereagoval, když jsme se jej zeptala na jméno, ani na jiné otázky," líčí paní Ivana, která v sanatoriích pracuje jako koordinátorka neurorehabilitačních programů.