Důležité je umět se pohybovat mezi oběma mantinely

Pohled na pomoc postiženým se mění. Ústavní péče je postupně nahrazována individuálním přístupem. Jak je to v jednom z nejstarších zařízení u nás, Jedličkově ústavu v Liberci? Vysvětluje jeho ředitel, Vladimír Ptáček.

– Historie ústavu sahá až do roku 1903. Není přeci jen po 110 letech přežité zařízení?

Lidé si dnes samozřejmě mohou vybrat. Pokud chtějí a mohou žít samostatně, mají možnost využít nějakou formu chráněného bydlení nebo sociálních bytů od města. Mnozí takovou možnost s pomocí asistentů využívají. Ale pořád je tu skupina klientů a jejich rodičů, kteří mají pocit, že právě tady u nás je to pro ně to pravé ořechové. Jestli jednou spadne zájem o pobyt na nulu, pak to bude jen dobře. Ale pokud zájem potrvá, máme co nabídnout. Postižených lidí neubývá a naopak některá, hlavně kombinovaná postižení, jsou velmi závažná. Bez pomoci se oni sami ani jejich rodiny často neobejdou.