Florbalista na vozíku: I přes ztrátu končetin bojuje dál za svůj názor

Jiří Němec přišel v roce 2007 o tři končetiny. Život pro něj ale neskončil. Dál bojuje za svůj názor a vypracoval se v nejlepšího brankáře. Jaké bylo Vaše

Jaké bylo Vaše dětství a kdy přišel impuls vstoupit do party "chuligánů"?

Byl jsem obyčejný kluk, který si rád zahrál s kamarády fotbal, hokej a další věci, při kterých může být člověk s přáteli a zasmát se u toho. Na druhou stranu musím přiznat že jsem byl i docela problémové dítě. Žil jsem od dětství na rušných sídlištích, kde to nebylo jednoduché, zvlášť pro člověka, který si stojí za svým názorem a jde si tvrdě za svým jakýmikoli prostředky. Někdy kolem roku 2003 jsem navštívil fotbalový zápas mezi Brnem a Opavou v roli vlajkonoše a v tu dobu se něco ve mně ozvalo, něco jako "to je přesně to, co mě láká". Poznal jsem spoustu tvrdých chlapů, kteří se nebáli nikoho a ničeho, pouze svých manželek. Tehdy mě to ve třinácti letech hrozně nadchlo, chtěl jsem být jako oni, držet při sobě v jakékoli situaci, prát se za svůj názor a podobně.

Jak vnímala dění okolo Vás rodina?

Samozřejmě z toho nebyli nadšení, proto jsem taky dostal nespočetněkrát nařezáno, ale asi málo. Mělo to spíše opačný efekt. Navíc jsem žil pouze s matkou, vlastního otce ani neznám. Byl jsem (a bohužel stále v něčem jsem) dost tvrdohlavý a nenechám si poradit. Proto jsme se nejspíš dost odloučili od rodiny, přeci jen už takhle tam byly nějaké problémy a já tomu nasazoval korunu. Nakonec jsem nezvládl zkušební lhůtu 18 let a šel jsem do světa o dva roky dříve. Naštěstí se mě ujal nevlastní otec, kterého beru za vlastního a vzal mě "pod svá křídla".