Lidé, kteří se musí postarat o příbuzné, by si mohli vzít volno až devadesát dní

ČRo Plus
-
Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Lidé, kteří se musí postarat o příbuzné s vážnou nemocí, či po úrazu, by si podle dnes vládou schváleného návrhu mohli vzít volno až na devadesát dní. Z nemocenského pojištění by mohli dostávat šedesát procent základu svého příjmu. S nepřítomností zaměstnance ale bude muset souhlasit jeho zaměstnavatel. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová novinářům řekla, že stejný model funguje v Rakousku. Cituji: "Na české poměry může souhlas zaměstnavatele být velká komplikace. Hlavní je ale uvést to do praxe. Když se uvidí, že zaměstnavatelé z velké míry dělají naschvály a nechtějí zaměstnance pustit, tak se ten zákon může vždycky na základě tlaku lidí změnit." Uvedla. Připomínám, že zaměstnavatelům v téhle souvislosti vadí to, že by museli pracovníka na delší dobu omluvit. Najít za něj náhradu. A tomu původnímu zase držet místo. Takže ani pro ně ta situace rozhodně nevypadá jednoduše. Mými hosty jsou Irena Bartoňová Pálková, viceprezidentka Hospodářské komory a náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Iva Merhautová. Já vás obě zdravím, dobrý den.

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
Dobrý večer.

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí:
Dobrý den.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Tak, teď mně řekněte, prosím, paní viceprezidentko Hospodářské komory. Z toho, co jsem říkala, vám vlastně na téhle nové úpravě vadí nejvíc co?

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
No, víte, nejvíc nás, nám vadí to, že vlastně ten zaměstnavatel bude ve velmi svízelné situaci. Protože při dnešním nedostatku lidí na trhu práce, tak pakliže dojde k tomu, že někdo bude chtít zůstat na tři měsíce, až tři měsíce doma. A vlastně ale to je právě to, na jak dlouho? Na měsíc, na dva, na tři? Kde najdeme toho člověka? A co vlastně máme dělat, jakým způsobem ho máme zaměstnat, lépe řečeno. Bude vůbec chtít při dnešním trhu práce někdo nastoupit někam na měsíc, na dva? To těžko.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Tak, já vám děkuju, já vám, rozumím tomu, rozumím této starosti velmi. Paní náměstkyně ministryně práce, paní Merhautová, takže kde podle vás by měly firmy nacházet na tu dobu, kdy budou mít běžní zaměstnanci, stálí zaměstnanci to volno na starost o příbuzné s vážnou nemocí, nebo po úrazu, kde ty lidi mají shánět?

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
Tak, já si myslím, že, že situace, kdy zaměstnanec na pracovišti chybí, třeba z důvodu vlastní dočasné pracovní neschopnosti, tak to zaměstnavatel řeší velmi často. Já jsem také byla po mnoho let v roli ředitele organizace. A tyto věci jsem běžně řešila. A také se mně stávalo, že přišli lidé, že chtějí různou úpravu pracovní doby, zkrácený úvazek. Anebo také volno. A dávali jsme třeba i neplacené volno. Právě z důvodu péče o příbuzné. Protože když se člověk dostane do situace, kdy mu onemocní dlouhodobě dítě, manžel, nebo rodič, tak obvykle, pokud normá..., fungují normální vztahy v rodině, tak někdy, obvykle upřednostní tu, toho rodinnýho příslušníka ...

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Jinými slovy ...

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
... i před prací.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Tak. Jinými slovy říkáte, paní náměstkyně, že vlastně nic tak moc nového to nebude. Protože se s obdobou situací zaměstnavatelé musí rvát už dnes.

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí:
Může to být ve větší míře, protože tady přibyde další titul, kdyby ty, ti zaměstnanci na pracovišti nebyli. Ale s tím, že jim někdo onemocní i dlouhodobě, tak s tím se samozřejmě potýkají už nyní.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Tak. Co si myslíte, paní viceprezidentko Hospodářské komory, o tomhle šmahem celkem jednoduchém řešení? Že se vlastně nic, téměř nic neděje, rozumíte mi?

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
/Smích/. To bych opravdu byla velmi zvědavá, jestli se celkem nic neděje. Není to pravda. Protože ty zaměstnanci, pakliže by se jednalo o takhle dlouhodobou nepřítomnost na pracovišti, to dopředu se zaměstnavatelem nejenom projednávají, a ten zaměstnavatel většinou má i nějaký čas na to, aby sehnal tu náhradu. Ale hlavně, dnes opravdu je to o tom, že ty pracovníci nejsou. A pro ty zaměstnavatele, nevím, kdy paní náměstkyně zaměstnávala nebo pracovala jako v nějaké organizaci, kde se to dělo. Ale dnes, ve chvíli, kdy nejsou zaměstnanci, tak zpravidla musí zaměstnavatelé tu práci rozdělit mezi ostatní zaměstnance.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Dobře. Ale v tuhle chvíli ...

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
Protože nenajdou náhradu.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Jasně. Rozumím. Ale, paní viceprezidentko, tenhle zákon pořád ještě umožňuje zaměstnavatelům, ten souhlas případný nevydat. Kdyby to mělo firmu přivést do nějakých opravdu vážných potíží. Není to bod pro vás? Protože nemusí to vydržet stále. Víte, jak hrozí paní Marksová, že ...

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
Ano, já vím, já vím, protože to, co v současné době probíhá v této oblasti, jak v rámci zákoníku práce, tak v rámci změny zákona o Inspektorátu bezpečnosti práce a zákona o zaměstnanosti, tak to je cílená likvidace zaměstnavatelů, protože jiným způsobem už nebudeme mít vůbec šanci se, se ani bránit. Jistěže je výborné to, že můžeme nedat souhlas. A co myslíte, že se stane, když ten zaměstnavatel nedá souhlas?

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Netroufám si odhadovat. Stejně ten člověk asi odejde, když to bude člen rodiny, kterého musí hlídat, že.

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
Ano. Víte, tady je to o tom, že opět stát přehazuje to, co by měl zajistit on. Protože jistě, že každému se může stát, že potřebujete se starat o svoji matku, otce, nebo o nějakého jiného člena rodiny díky této nemoci, tak by ten stát měl zajistit pečovatelskými službami to, aby to bylo možné. Ale, aby to bylo flexibilní a zase to hází na podnikatele, kteří si budou muset nějakým způsobem poradit, ale jakým, to jim neporadí.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Tak, paní, paní viceprezidentko, dejme ještě, máme pár vteřin, paní náměstkyně, co si myslíte o tom, protože zvonkajšku to tak působí, jako byste přehazovali tu zodpovědnost na ty firmy. Místo aby stát část těch věcí zajistil. Co si o tom myslíte?

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí:
Tak, v každém případě pokud někdo chce pečovat a ten trend samozřejmě je, aby lidé nezůstávali, ať už tedy v nemocnicích, nebo v pobytových zařízeních sociálních služeb, pokud je to jenom možné a ta rodina může pečovat, tak samozřejmě je ve světě zcela běžný souběh formální i neformální péče. A nikdy profesionální služby, ať už zdravotní domácí péče, tak pečovatelky nemohou poskytnout čtyřiadvacetihodinovou péči sedm dní v týdnu. A tato doba těch třech měsíců má být vlastně dobou, kde se ta rodina rozhodne, co s tím člověkem bude dál. On se buď uzdraví, nebo, nebo mu najdou nějakou právě pobytovou službu, anebo se třeba rozhodnou, rozhodnou pečovat trvale.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Dobře. Tak, my u tohoto problému dnes nejsme bezpochyby naposledy. Mými hosty byla náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Iva Merhautová a viceprezidentka Hospodářské komory paní Irena Bartoňová Pálková. Já vám oběma moc děkuju.

Iva MERHAUTOVÁ, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí:
Taky děkuji. Dobrý večer.

Irena BARTOŇOVÁ PÁLKOVÁ, viceprezidentka Hospodářské komory:
Na shledanou.

Barbora TACHECÍ, moderátorka:
Na shledanou.