Pavla Flámová: Neptejte se, proč nevidím

"Manžel mě tvrdošíjně odmítá pustit k volantu," říká s úsměvem jemná rusovláska. Narodila se v Ostravě, vystudovala práva v Brně a zpěv v Basileji – ve škole zaměřené na starou hudbu. Dnes pendluje a zpívá klasiku po celé Evropě. Na tom by nebylo nic až tak mimořádného – jenže Pavla je od narození nevidomá. Na vše tedy musí vynaložit mnohem víc úsilí než její spolužáci a kolegové. Nestěžuje si, je nesmírně akční, nápaditá a – jak vidno už z první věty – má v oblibě černý humor.

Na rozhovor v pražské restauraci se zastavila cestou od rodičů z Moravy do Švýcarska, kde žije. S doprovodem vodicího psa Heidi a manžela Dalibora. Ten ji lehce zorientoval v prostředí, připravil čaj a vůbec působil jako klidná síla. A Pavla se hned ujala slova. "Náš životní rytmus je veskrze uspěchaný, nedávno jsem měla jeden den koncert v Basileji, další v Česku, za dva dny opět v Basileji a vzápětí v Ostravě. Ale člověk si zvykne. Když jsem žila v Brně, přišlo mi dvě stě kilometrů domů nekonečných. Praha se mi taky zdála daleko – a dnes ji vnímám za humny."

Doslechla jsem se, že máte ráda rychlost a hecujete řidiče, aby přidal!?

To je pravda. Můj muž totiž dělá všechno strašně pomalu. Mám ho ráda i tak, ale kdybych mohla jezdit, pojedu určitě rychleji. Táta prodává škodovky a já vyrostla doslova od peřinky v autech. V lepších, horších i v těch velmi dobrých. Táta jezdil rychle, máma nadávala, ale mně se to líbilo. Ovšem jak stárnu a snad i moudřím, uvědomuji si riziko. Několikrát jsme unikli jen...