Kóma

Pane profesore, s velkým zájmem ráda čtu Vaši rubriku v časopise Reflex. Už dlouho bych se ráda něco dověděla o kómatu. Mohl byste ve své rubrice vysvětlit, co se s člověkem děje, když se do kómatu dostane, jak dlouho to může trvat, zda vnímá své okolí, co cítí atd. Snad to bude zajímat i jiné čtenáře. Jinak – nechtěl byste, pane profesore, kandidovat na prezidenta republiky? (…) – Za poučení o kómatu v Reflexu předem děkuji. M. Kejřová, Zlín

Kóma (z řeckého **) je hluboký stav bezvědomí. Poruchy vědomí se zhruba dělí na kvalitativní (somnolence, sopor, kóma) a kvantitativní (delirium, mrákotný stav). Kvantitativní jsou poruchy vědomí ve smyslu vigility (bdělosti), kvalitativní ve smyslu lucidity (uvědomování sebe samého a orientace časem, místem, osobou a situací). První lze přirovnat k nastavení "jasu" na obrazovce, druhé k "synchronu" či vyladění signálu. Postižený v deliriu může mít bludy a halucinace i při zachovalé bdělosti. Postižený v kómatu je na tom spíše jako v celkové anestezii: reaguje málo nebo vůbec na oslovení či na bolestivé podněty. Hloubku kómatu měří tzv. Glasgowská stupnice, jež posuzuje otevírání očí (body 1 – neotevírá až 4 – otevírá spontánně sám/sama), hlasový projev (1 – žádný až 5 – plně adekvátní) a motorickou odpověď (1 – žádná až 6 – normální spontánní pohyblivost). Celkový součet bodů 15–13 znamená lehkou poruchu...