Demence
ČRo Dvojka
-
Jan BUMBA, moderátor:
Každý třetí případ demence by mohl být odvrácen nebo by třeba mohl mít mírnější průběh, kdyby lidé dodržovali 9 zásad a vyhýbali se rizikovým faktorům. Mezinárodní studie zveřejněná v odborném časopise Lancet naznačuje, že životní styl hraje v rozvoji této choroby velkou roli. Demence se může podle odhadů stát jednou z nejrozšířenějších nemocí na světě a začít s prevencí by se zřejmě mělo už v dětském věku. Dobrý poslech přeje Jan Bumba. A naším hostem je lékařka, odbornice na gerontologii, předsedkyně Alzheimer Europe a také členka České alzheimerovské společnosti Iva Holmerová. Dobrý den.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Dobrý den.
Jan BUMBA, moderátor:
Jakým způsobem posouvá naše poznání rozvoje demence tato mezinárodní studie, která byla uveřejněna v Lancetu?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Je to, je to významná studie, je to významný krok, ale je to studie, nikoliv ve smyslu bádání empirického, čili zkoumání vysloveně těch faktorů v nějakém klinickém prostředí, ale je to významná přehledová studie, která vlastně shromažďuje veškeré dosavadní poznatky o dané problematice. Ten publikační tým zahrnuje mnoho odborníků, kteří jsou představiteli jednotlivých světových pracovišť, to znamená, že ten tým ještě, který pracoval na té studii, je ještě daleko větší, než vlastně se jeví z toho, z toho vlastního titulku. A já jsem se dívala na seznam literatury, a to je opravdu několik stovek pramenů, které zahrnují jednak původní studii, jednak analýzy a další důležité prameny k dané problematice, takže opravdu je to významné, ono tam vlastně není nic překvapujícího v té studii. Překvapivé není nic překvapujícího, ale je to taková krásné shrnutí a řekla bych, že je uměním Lancetu, že vydal právě v této době tenhle ten materiál, protože vzbudil velikou pozornost, nejenom u nás, ale zejména v zahraničí.
Jan BUMBA, moderátor:
Není to tedy poprvé, co lékaři došli k závěru, že životní styl ovlivňuje rozvoj demence tak zásadním způsobem?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ano, ano. Je to, řekla bych, všeobecně známý fakt, tady velmi dobře podložený, ona ta studie se netýká jenom prevence, jenom pro upřesnění, ona se týká prevence, diagnostiky, terapie a také jaksi takzvaného managementu, čili zvládání jednotlivých situací, které v té demenci mohou nastat, včetně takzvaných nefarmakologických psychosociálních intervencí, a to je, to je velice důležité, ale ta prevence je jistě zajímavá, je jistě lákavé, že třetina lidí by nemusela mít demenci, to vždycky upoutá pozornost.
Jan BUMBA, moderátor:
A je to tedy správný závěr, který jsem měl možnost číst také v souvislosti s tou studií, že to vypadá, tedy že nějakých 35 procent případů demence lze ovlivnit životním stylem. 65 nikoli?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ano. Ano, je to tak, ono...
Jan BUMBA, moderátor:
A je to, je to dobrá zpráva nebo špatná zpráva?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Je to, nikoliv překvapující zpráva, je to nikoli překvapující zpráva, protože víme, že vlastně demence, to není, to je vlastně syndrom, je to z oboru příznaků, které vlastně jaksi se vyskytují při různých onemocněných, nejčastější z nich je Alzheimerova nemoc, což je neurodegenerativní onemocnění, stejně jako další onemocnění, která patří do téhle té skupiny. A potom také víme, že velmi významnou skupinu demencí představují takzvané vaskulární demence, které vznikají v důsledku vaskulárního cévního postižení, jo, a tady už jsme velmi blízko vlastně obecné prevenci cévních poruch, jak je známe od kardiologů, jak je známe v prevenci cévních mozkových příhod a podobně, a víme, že tato onemocnění zhoršují, mohou vyvolat demenci sama o sobě, ale potom, co je také velmi podstatné, ona vlastně způsobují dřívější manifestaci i těch neurodegenerativních demencí. Čili, když tyhle ty dvě příčiny se dají dohromady, tak se dříve vyskytne demence, jo.
Jan BUMBA, moderátor:
Tam, tam, my si postupně vyjmenujeme nebo projdeme ty faktory, těch 9 faktorů, které jsou zmíněny v té studii, ale když už jste na to narazila, tak řada z nich vypadá skutečně jako kdyby je /nesrozumitelné/ nějaký kardiolog.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Přesně tak, přesně tak.
Jan BUMBA, moderátor:
To tedy není žádné překvapení?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Já bych řekla, že kardiologové...
Jan BUMBA, moderátor:
Že co prospívá srdci, prospívá mozku?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ano, ano, dá se to i tak říci, respektive cévám v mozku. Co prospívá cévám, prospívá samozřejmě cévám mozku. Jestli to prospívá tolik tomu mozku samotnému, to se zase až tak dalece neví, jestli to působí ještě opravdu skutečně na ty vlastní neurodegenerativní procesy, ale v každém případě ten, ten vaskulární faktor je zcela jasný, a ta prevence, to opravdu udělali kardiologové velkou práci za nás tím, že se vlastně snížila mortalita v téhle té oblasti, že se prodloužil lidský věk.
Jan BUMBA, moderátor:
Už jste na to částečně narazila, ale abychom to vysvětlili, ještě než se podíváme na ty konkrétní faktory, tak co to vlastně je demence z lékařského hlediska, jak tu chorobu definujete?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Demence je vlastně soubor příznaků. Je to syndrom, tak jako žloutenka je také syndrom, jo, to znamená, že to jsou příznaky, které charakterizují tenhle syndrom demence a patří sem poruchy poznávacích, kognitivních funkcí, patří sem poruchy některé, změny chování a změny soběstačnosti. Takže hovořím o ABC demence, to jsou příznaky. A demence nikdy nepřichází sama o sobě nebo nevzniká z ničeho nic, ale je vždycky důsledkem, důsledkem nějakého onemocnění, jo, čili to onemocnění...
Jan BUMBA, moderátor:
Například jakého onemocnění?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Alzheimerova nemoc, jo, Alzheimerova nemoc.
Jan BUMBA, moderátor:
Právě jsem se chtěl zeptat, jaký je vztah mezi Alzheimerovou nemocí a demencí.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Je to nejčastější příčina syndromu demence. Alzheimerova nemoc je neurodegenerativní onemocnění mozku a je to nejčastější příčina syndromu demence. Je zodpovědná asi za dvě třetiny.
Jan BUMBA, moderátor:
Jak se diagnostikuje demence, jak to poznáte?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Nejdůležitější jsou ty, jsou ty příznaky, se kterými člověk přichází. A u Alzheimerově nemoci, jsou to zejména porucha paměti a jiných kognitivních funkcí, poznávacích funkcí. Čili, čili orientace, řečových funkcí, představivosti, /nesrozumitelné/ orientace a tak dále. A existují testy. Ty testy jsou buďto pravděpodobností nebo už potom velmi přesné, neuropsychologické, ale důležité jsou alespoň ty orientační testy. Čili nejdůležitější pro vlastní diagnózu demence, a to je také zdůrazněno i v té studii, protože ta se také tou diagnózou zabývá, je vlastně na možnost demence pomyslet, všímat si prvních příznaků, vyhodnotit ty příznaky pomocí alespoň těch jednoduchých testů, které máme k dispozici, například montrealský kognitivní test nebo, který je tam také hodnocen velmi pozitivně nebo adenburský test nebo Mini-Mental State Examination, MMSE. A na základě těch testů vlastně vidíme, zdali se jedná o nějakou kognitivní poruchu nebo se o ni nejedná. A nebo jestli to je nějaká hraniční situace. A potom podle toho je důležité postupovat dále. Ve smyslu vyloučení jiných příčin, protože nikoli všechny kognitivní poruchy musí znamenat demenci samozřejmě, může se jednat o příznaky přepracování, stresu, deprese...
Jan BUMBA, moderátor:
Nevyspání.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Nevyspání, pochopitelně, a velmi často, samozřejmě, že jo, momentální dekondice, požití nějakých návykových látek, abychom tedy také, že jo, ale může jít třeba o nějaká somatická onemocnění, my třeba v geriatrii velmi často vidíme poruchy štítné žlázy, které mohou maskovat třeba syndrom demence, čili ono je důležité to základní klinické vyšetření, čili podívat se na to, s jakými příznaky člověk přichází, vyhodnotit ty příznaky, udělat základní klinické orientační neurologické vyšetření a geriatrické vyšetření také nebo to zevrubné klinické vyšetření a potom eventuálně doplnit nějakými zobrazovacími a dalšími testy.
Jan BUMBA, moderátor:
Hostem dnešního Interview je lékařka Iva Holmerová. Vědci identifikovali v té studii, o které hovoříme, 9 faktorů, které přispívají k riziku demence. A já je teď vyjmenuji. Ztráta sluchu ve středním věku, nedokončené středoškolské vzdělání, kouření, neléčená deprese, nedostatek fyzické aktivity, sociální izolace nebo tedy osamělost, vysoký krevní tlak, obezita, diabetes druhého typu. Když to vezmeme popořadě, co je ta rizikového na ztrátě sluchu?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
To já bych řekla, že je možná jedna z věcí, které jsou trochu překvapující, protože se ukázalo, že existuje v současné době již dostatek studií, které hovoří, protože skutečně ztráta sluchu je rizikovým faktorem a tedy se hovoří dokonce o 9, 9 procentech. Já bych ale chtěla říci, že vlastně ta studie, tato, o které my hovoříme, to /nesrozumitelné/, nebo přehledová studie, vlastně shromažďuje stávající vědecké poznatky, čili vlastně ty paprsky, kam posvítila na tu danou problematiku věda. Věda samozřejmě nemusela posvítit všude. Čili víme, najednou vidíme, že relativně mnoho studií se zabývalo poruchou sluchu a vztahem poruchy sluchu a demence. A existují pro to data. Pro jiné faktory zatím třeba ta data ještě neexistují, ale...
Jan BUMBA, moderátor:
Možná, kdyby se nasvítila nějaká jiná oblast, tak se také zjistí nějaká korelace.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ano. A dříve se hovořilo třeba o poruchách čichu a podobně, čili i jiných smyslů, ale prostě najednou na tu poruchu sluchu se soustředila pozornost vědecké obce a existuje relativně dostatek studií. Je to relativně zajímavé. Neví se samozřejmě příliš o tom proč a jaké jsou ještě další souvislosti, například ta studie uvádí, že vlastně nevíme, do jaké míry hraje roli kompenzace sluchu, čili to, zdali lidé používají sluchadla či nepoužívají a podobně. Čili je to jenom takové první, řekla bych, nakousnutí, upozornění na tuhle tu problematiku, je to jistě významný faktor, kterým je zapotřebí se dále zabývat a eventuálně potom budou určitě další studie nebo bude to stimulovat další studie, které o téhle problematice poví víc.
Jan BUMBA, moderátor:
A když bychom tedy pátrali po tom, proč ztráta sluchu může být tak významným faktorem, tak je to proto, že ten člověk prostě dostává méně podnětů, že se nějak jaksi uzavře?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Já jsem přesvědčena, že to je, že to hraje určitě roli. To hraje určitě roli a vlastně to souvisí i s tím dalším faktorem, který vy už jste také zmínil, je to sociální izolace, nebo sociální deprivace, sociální izolace, tady se o tom vysloveně hovoří takto, proto také existují studie a to je také vlastně rizikový faktor, ten není zase tolik překvapivý, protože existují jaksi data nebo známe data mnohé studie, které například, velké studie Cher, sběr dat o stárnutí populace a jaksi penzionování v Evropě, tak prostě proto existují data už, takže o tom víme. Nakonec víme i o tom, o té souvislosti ztráty sluchu, ale že to procento je tak významné, to je trošku překvapující.
Jan BUMBA, moderátor:
Jak to je s tím vzděláním. V té studii tedy to bylo definováno jako nedokončené středoškolské, určitě by ta hranice šla nastavit i nějak jinak, ale jak to souvisí, úroveň vzdělání s rizikem demence?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ono to je takové /nesrozumitelné/, čili používej ten orgán a nebo prostě ztrácejí funkci toho orgánu, jo, to znamená, že když budeme používat svůj mozek, když budeme cvičit, když se budeme vzdělávat, tak jistě to působí velmi preventivně a respektive působí to na..., pozitivně na rozvoj kognitivních funkcí. Ta otázka toho uzavřeného vzdělání nebo prostě počtu let vzdělání, základních vzdělání, středoškolského vzdělání, to je takové relativně jednoduché, protože to jsou data, která se dají docela dobře sebrat, takže není vůbec překvapivé, že potom existují statistická vyhodnocení těchto souvislostí. Ono ty komplexní jevy, které jsou ale nesmírně důležité pro problematiku demence, protože demence je sama o sobě, a ta onemocnění, to je nesmírně komplexní záležitost. Tak ty komplexní jevy se samozřejmě zkoumají daleko hůře, než takovéhle jednoduché údaje, jako je počet roku vzdělání, takže možná bych to zase tolik nepřeceňovala, ale zase je to všeobecně známý fakt, že čím více jaksi mozek zapojujeme, čím více se vzděláváme, platí to vlastně po celý život, tím si zachováváme své kognitivní funkce a potažmo jaksi působíme proti své demenci, alespoň oddalujeme.
Jan BUMBA, moderátor:
V souvislosti, v souvislosti s tím, o čem hovoříte, jsem narazil na termín kognitivní rezerva, že pochopil jsem to správně tak, že jde v zásadě o to, že bychom měli zvýšit kapacitu mozku, aby pak bylo z čeho ubírat?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Já myslím, že v podstatě velmi správně. Já si myslím, že v podstatě velmi správně, a na to se také zaměřují určité, určité strategie, i vlastně zvládání toho, dejme tomu, mírné kognitivní poruchy, mírné demence a podobně, vytváření si té rezervy. A tu rezervu mají samozřejmě větší lidé s vyšším vzděláním, také, také všeobecně platí, že třeba ty testy, které používáme, používáme vlastně pro průměrnou populaci, a lidé s vyšším vzděláním velmi dobře ty testy zvládají, i když vlastně z praxe víme, že se u nich o určitou kognitivní, kognitivní poruchu jedná, protože...
Jan BUMBA, moderátor:
Že už to není, co to bývalo.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Že to není, co to bývalo.
Jan BUMBA, moderátor:
Když to řeknu lidově.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
A stále je to lepší, než třeba u průměrných lidí.
Jan BUMBA, moderátor:
Co se týká toho vzdělání jako takového, úrovně vzdělání, tak je tam nějaká souvislost, že lidé s nižším vzděláním jsou více vystaveni riziku demence?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ano, všeobecně se o tom tak hovoří. Lidé s nižším vzděláním jsou, mají větší riziko demence, mají menší právě tu rezervu, kompenzační mechanismy, v podstatě se to dříve projeví i v těch praktických dopadech.
Jan BUMBA, moderátor:
A teď, když jste říkala, že jde o to používat ten mozek, aby nezrezivěl, tak jak zvyšovat kognitivní rezervu, učit se jazyky nebo učit se hrát na flétnu?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
No, toť otázka. O flétně jsem tam zrovna třeba neviděla žádnou studii mezi těmi 4-500 studií, které byly zpracovány, ale já jsem přesvědčena, že jakákoliv duševní aktivita, zejména ta, která je pestrá, působí pozitivně. A existují nějaké studie, jedna z těch právě, které nebyly zahrnuty, dělal jí kolega Rosťa Anděl ve Spojených státech, tak ta hovoří o tom, že pestré zaměstnání, a je to ze švédské studie dvojčat, čili tam prostě je relativně o velkých číslech, takže to je docela spolehlivé, že jestliže pracujeme s lidmi, tak to působí, a ten, ta naše práce je tvořivá a plná sociálních kontaktů, tak to působí velmi dobře, velmi preventivně, když pracujeme s čísly, tak už je to méně efektivní. A když jenom s nějakými aparáty, tak je to ještě méně efektivní, to znamená, to znamená, je zřejmě důležité, abychom byli tvůrčí, abychom prostě byli v nějaké společnosti, abychom vykonávali taková zaměstnání, která nás možná trochu vyčerpávají, ale působí preventivně proti demenci.
Jan BUMBA, moderátor:
No, teď jste úplně přeběhla mojí další otázku, protože mě to, o čem hovoříte, inspirovalo k tomu, že zase se říká, že práce s lidmi může být velmi stresující, že to jsou nervy a tak dále, lepší mít nějaké nervy, ale hodně podnětů, než se uzavřít a pracovat třeba jenom s počítačem.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Já si osobně myslím, že ano, já si osobně myslím, že ano, já si myslím, že vůbec my ten náš stres v té naší společnosti hodně přeceňuje, protože když se podíváme na stres našich předků, kteří vlastně prožili minulé století, války, chudobu, obrovské osobní ztráty a podobně, tak, s prominutím, ty naše stresíky, kterými se stresujeme v každodenním životě, to jsou skutečně stresíky. A je to, nechci to zlehčovat, samozřejmě mnozí, pro mnohé to jsou vážné situace, ty také jsou, ale jsou to vlastně situace, které nás udržují spíše možná v nějaké dobré kondici, než aby nás tak závažně stresovaly, takže tak asi by to bylo.
Jan BUMBA, moderátor:
Když se vrátím k té otázce, jak si vybudovat tu kapacitu, tu rezervu, pokud se někdo naopak podvolí takovému vysloveně pasivnímu životnímu stylu, že prostě bude jenom sledovat televizi, bude čekat, že ho pořád někdo nebo něco bude bavit, tak zvyšuje tím vysloveně riziko rozvoje demence?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ona ta studie o tom přímo nehovoří, možná taky potažmo o tom hovoří, že jo, protože hovoří o sociální izolaci, fyzické inaktivitě a tak dále, ale všeobecně platí, že aktivita, komplexní aktivita, aktivní přístup k životu je pro nás život pozitivní a samozřejmě, že to velmi souvisí i s demencí, čili my bychom měli být dostatečně aktivní, aktivní duševně, tělesně i sociálně v té správné míře, a potom je to určitě nejlepší prevence syndromu demence, vy se určitě zeptáte na to, co je ta pravá míra. Ale to ještě ty studie tolik nepodchycují.
Jan BUMBA, moderátor:
Hostem dnešního Interview je lékařka Iva Holmerová. Myslíte, že ta studie vysloveně naznačuje, že fyzická aktivita je přímo propojená s psychickým zdravím, že cvičením těla děláme dobře i hlavě, mozku?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Já si myslím, že to je všeobecně pravda, protože fyzická aktivita je důležitá právě pro to vaskulární zdraví, pro to cévní zdraví pro to, abychom měli zdravé srdce, zdravé cévy. Tahle ta studie překvapivě poukazuje na to, že jaksi ta souvislost syndromu demence a té fyzické aktivity není až tak jednoznačná. V těch studií, které jsou k dispozici, jo, ale jaksi stejně, ale zase, inaktivita, nedostatek aktivity je významným rizikovým faktorem i demence, jo, ale neukázalo se to vlastně i vysloveně v intervenčních studiích, ale to je otázka vlastně spíše toho, jak by daný faktor zkoumán.
Jan BUMBA, moderátor:
Pokud je možné mluvit o nějaké prevenci, tak kdyby s ní lidé měli začít, když vezmeme v úvahu i to, o čem už jsme hovořili, třeba úroveň vzdělání a podobně, tak to opravdu vypadá, že to není žádná nadsázka, že už vlastně v dětství.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ano, jasně, je to, je to naprosto tak, já si myslím, že s prevencí, a to je faktor, který je nesmírně podceňovaný v našem zdravotnictví, ale s prevencí bychom měli začít vlastně kdykoliv. A je významná v dětství, ale neměli bychom ji podceňovat ani v tom vysokém věku, i v tom nejvyšším věku, protože prevence se týká nejenom našeho zdraví a prevence těch jednotlivých onemocnění, kterým můžeme zabránit, ale i, dejme tomu, v té situaci multimorbidity mnoha onemocnění vyššího věku, tak je významná prevence jako jaksi komplex opatření, která zabrání nesoběstačnosti, v závislosti na pomoci okolí, takže to je, to je důležité. A ty jaksi metody jsou různé a liší se v jednotlivých věkových obdobích.
Jan BUMBA, moderátor:
Jak by tedy ta správná prevence měla vypadat, když tedy necháme stranou takové ty jaksi samozřejmé věci, jako že by lidé neměli kouřit a měli by si udržovat nějakou váhu a měli by cvičit.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
A my je právě nemůžeme nechat stranou, ono to je taková ta prevence právě proto, to naše zdravotnictví ani naše veřejnost ji nemá tak nějak moc v oblibě, oblibě, protože stále vidíme ty filmy s rozzářenými operačními sály a nastupujícími operačními týmy a zázraky medicíny, které se týkají jednotlivců, zatímco ta prevence je vlastně, to je soubor opatření, která jsou zdánlivě banální, týká se to prevence třeba úrazu hlavy, tady o nich není zmínka, ale víme, že to je jeden z významných rizikových faktorů, jo, jedná se třeba o bezpečnější stezky, o to, aby bylo dostatek sportovišť, aby se lidé mohli více hýbat, aby byla nižší nabídka alkoholu a, dejme tomu, tabákových výrobků a vyšší, vyšší nabídka zdravé výživy, to je vlastně, to jsou vlastně všechno jaksi preventivní opatření, která jsou zaměřena na populaci, aby bylo více informací o tom, jak můžeme žít zdravěji, aby byla vyšší jaksi zdravotní gramotnost, čili nejenom jaksi dost informací, ale vlastně schopnost lidí také ty informace, které jsou někde dostupné, si převést přímo do svého životního stylu.
Jan BUMBA, moderátor:
Myslíte, že pořád ještě ty informace chybějí, že pořád ještě nejsou ve veřejném prostoru?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Já si myslím, že informací je relativně dost, ale že vlastně ta zdravotní gramotnost často vázne. Ta..., právě ta schopnost je přizpůsobit a myslím si, že přizpůsobit do toho, zapracovat do toho svého konkrétního jaksi životního stylu a myslím si, že ty informace nejsou také právě v té formě, aby si je všechny skupiny lidí dokázali adekvátním způsobem právě zpracovat do svého denního programu.
Jan BUMBA, moderátor:
Takže to jsou informace už proinformované v dnešní podobě?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Mnohdy jsou to informace proinformované pro ty, kteří jsou schopni je vstřebat, číst, pochopit na určité úrovni, ale ono někdy potřebujeme takové banální návody, jako jsem to jednou viděla třeba v Norsku, nechoď ještě, nenastupuj do autobusu na téhle stanici, ale ujdi, já nevím, 2000 kroků k té další.
Jan BUMBA, moderátor:
Podle odhadů Mezinárodní alzheimerovské společnosti trpí demencí kolem 47 milionů lidí a do roku 2050 by to prý mohlo být více než 130 milionů. Jak tomu je v České republice?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
V České republice máme v současné době asi 160 tisíc lidí s demencí a ta čísla, čísla budou prudce narůstat, to znamená, že se ten počet také může jaksi výrazně zvýšit o několik desítek procent vlastně. A souvisí to s tím, že naše populace stárne.
Jan BUMBA, moderátor:
Je to nevyhnutelné, že případů demence bude narůstat?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Ano, i když, i když vlastně hovoříme o prevenci, o preventivních faktorech, tak stále víme, že ta populace, rychlost stárnutí populace bude, bude velmi rychlá, to znamená, že bude hyperkompenzovat veškeré možné, veškeré možné jaksi prevence, preventivní opatření nebo veškerá možná preventivní opatření, čili je velmi pravděpodobné, že počet lidí s demencí bude velmi výrazně narůstat, i kdyby jaksi, i kdybychom si vzali veškerá, veškeré rady ohledně zdravé výživy, zdravého životního stylu všichni k srdci, tak stále prostě to stárnutí populace tuhle tu situaci převáží.
Jan BUMBA, moderátor:
A kdy vlastně tedy, v jakém věku může demence propuknout?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Teoreticky kdykoliv, ale je to víceméně raritní v mladším věku, ale u jaksi u lidí 65letých a starších je to už velmi významný rizikový faktor, hovoříme, dejme tomu, o 3 až 5 procentech, ale jaksi to, ta prevalence, ta častost výskytu, riziko vlastně stoupá každých 5 let věku. To znamená, že se zdvojnásobuje a 85letých lidí se jedná asi o třetinu lidí, kteří, kteří trpí nějakou formou demence.
Jan BUMBA, moderátor:
Daří se podle vás hovořit o této nemoci otevřeně nebo se setkáváte spíš s tím, že třeba i příbuzní se stydí za to, že jejich babička nebo otec trpí demencí?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Já si myslím, že v téhle té otázce jsme udělali docela velký pokrok a že se jaksi veřejně všeobecně o problematice demence Alzheimerovy choroby relativně dosti mluví, to je jedna věc. Druhá věc je ta na té osobní úrovni a máte naprostou pravdu v té vaší otázce, že často se za to lidé se stydí, často se za to rodiny stydí, vlastně co se děje s jejich blízkým a často bohužel také někdy marně hledají odbornou adekvátní pomoc, takže tam vlastně všude nastává i zpoždění té diagnózy. A naše společnost zatím není příliš přátelská lidem, lidem s demencí, to si musím připustit.
Jan BUMBA, moderátor:
A platí to i pro odbornou veřejnost, i mezi lékaři pociťujete nějaký deficit, co se týká informovanosti o této chorobě?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Já se hodně pohybuju v prostředí, i odborníků, lidí, kteří, kolegů, kteří se touhle tou problematikou zabývají, čili nechtěla bych hovořit zcela všeobecně, ale my třeba víme. A i tahle ta studie to nakonec uvádí, že mezi staršími hospitalizovanými pacienty je, dejme tomu, 30-40 procent lidí s demencí a o tom se příliš neví, v těch statistikách nemocničních se to příliš nevykazuje, takže to si myslím, že je docela důležitá věc, na kterou bychom měli pamatovat. A potom také mnoho lidí s demencí žije v různých ústavních zařízeních sociální péče. A tam také ta jaksi pozornost věnovaná této problematice není ještě taková, jakou bychom si přáli.
Jan BUMBA, moderátor:
A to znamená tedy ale, že vlastně ani nevíme nebo nevíte, kolik případů lidí s demencí v České republice, jsou to všechno jenom hrubé odhady?
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
No, ony to jsou, nejsou hrubé odhady, ono v podstatě se vychází ze studií podobných populací, takže ty odhady jsou v podstatě velmi věrné, bych řekla, neřekla bych přesné, ale věrné.
Jan BUMBA, moderátor:
Lékařka, odbornice na gerontologii, členka České alzheimerovské společnosti a také předsedkyně Alzheimer Europe Iva Holmerová, byla naším dnešním hostem. Já vám děkuji za rozhovor. Děkuji, že jste přišla. Na shledanou.
Iva HOLMEROVÁ, odbornice na gerontologii; předsedkyně Alzheimer Europe; členka České alzheimerovské společnosti:
Děkuji za pozvání. Na shledanou.