Její partner náhle upadl do bezvědomí. Paní Zuzana to nevzdala, život se jí otočil vzhůru nohama

Když někdo z našich přátel či rodinných příslušníků vážně onemocní, často je to pro nás jistá zkouška. Přitom právě naše reakce na příchod, průběh či následky onemocnění může být naprosto klíčová jak v rámci samotné léčby, tak pro psychiku pacienta. Vždyť o kolik snáze se bojuje s nepřízní osudu, když nás drží za ruku náš blízký. Zároveň je ale dobré vědět, že tento vliv působí oběma směry. Neboť nikdo další neprožívá naše onemocnění tak intenzivně jako naši blízcí.

Toho je důkazem vyprávění paní Zuzany. Vše začalo před dvěma lety, kdy se její přítel, pan Josef (56 let), již několik týdnů necítil příliš dobře. Předpokládal, že se jedná o nachlazení či chřipku. Při svém uspěchaném životním stylu se rozhodl nemoc "přechodit". Když spolu pak pan Josef a paní Zuzana odjeli na chatu, udělalo se panu Josefovi na procházce natolik nevolno a slabo, že si po návratu do chaty šel lehnout.