Konec stromu je počátek dřeva

O dřevu píše a umí z něj vytvořit kromě hudebního nástroje cokoliv. Většina názvů jeho knížek i výstav magické slovo „dřevo“ nese. Výtvarník Martin Patřičný k tomuto materiálu kdysi zahořel – a ten stav je neměnný.
 


Text: Michaela Zindelová
Foto: Jan Šilpoch

 

 
Kdy jste vůbec začal něco s dřevem dělat, něco „vyrejvat“?
Pamatuju si, že jsem jedné holce vyrýval nožíkem malé srdíčko, akorát do dlaně, z modřínové kůry. Stejně jako mí bratři jsem byl docela šikovný, věděli jsme odmala, jak se drží nářadí. Zkoušel jsem dělat malé sošky, ale to byla všechno ještě „hra“, při mém devateru řemesel v časech totalitních.
 
Vaše cesta k profesní práci se dřevem skutečně nebyla přímočará…
Já se k téhle profesi dostal náhodou, chtěl jsem původně dělat autorský poetický kabaret – měl jsem dost přesnou představu. Na DAMU jsem se nedostal, nechal jsem tu vizi odloženou, aby se nakonec proměnila v chuť psát. Rok před revolucí povolilo tehdejší vedení státu zákon o...

 

Klíčová slova: