Čtyřikrát prospěšná věc
Podle Českého statistického úřadu žije v tuzemsku okolo půl milionu lidí se sluchovým postižením. Mnozí o sluch přišli až během života, ostatně velkou část z nich tvoří senioři. Nejvýše dvě procenta z nich ale ovládají znakový jazyk, možnosti komunikace neslyšících s okolním světem jsou tak velmi omezené. A právě řešení tohoto problému přivedlo technologického nadšence Bumbálka k pomoci lidem s handicapem. Dostal se k němu náhodou, ještě za studií telekomunikací na ČVUT. Česká unie neslyšících spolu s Nadací Vodafone tehdy vypsaly grant na projekt přepisu. Inspirovaly se ve Finsku, kde v té době fungovala podobná služba, která ale nabízela jen přepis na místě − její pracovníci dojeli tam, kde byli zapotřebí. Bumbálka tehdy napadlo, že by přepisovatelé mohli pracovat vzdáleně pomocí telefonu a počítače a nemuseli by nikam jezdit. Zvažoval dokonce možnost službu zprovoznit úplně bez lidí, jen s pomocí softwaru. Zjistil však, že lidé jsou mnohem spolehlivější než automat. A navíc mu to umožnilo nabídnout práci dalším lidem s handicapem: z dnešních 16 pracovníků jeho sociální služby je 10 nevidomých a další tři se sluchovým postižením fungují jako testeři a kontaktní osoby pro klienty.
"Na počátku bylo jen zadání, projekt, který se mi líbil, ale dnes znám už tolik lidí, že se mě jejich příběhy dotýkají," říká Zdeněk Bumbálek. A přiznává, že by mu působení v T-Mobilu, jež...

