Nemám odhad a nemám II.

Obavy a rozpaky
 
Vzhledem k tomu, že jsem jako každý správný puberťák, který se navíc snaží zvelebovat své tělo fyzickým cvičením, měla větší potřebu jíst, nebývaly pro mě podobné situace nic příjemného. Pokaždé, když jsem se dověděla, že jsem snědla víc, než jsem měla, jsem prožívala pocit zahanbení a obavu ze sobectví (která se však u mě objevovala i z jiných důvodů). Sice jsem si občas namazala chleba nebo rohlík (podotýkám, že velice neesteticky), nicméně většinu jídla jsem si z praktických důvodů nepřipravovala sama a ani jsem ho nekupovala (tehdy jsem ještě dostatečně nechápala, že příspěvek na péči je vlastně příjem, kterým přispívám do domácnosti).
 
To mé rozpaky ještě zvětšovalo. Navíc mi občas bylo zdůrazňováno, že jím příliš mnoho. Zřejmě proto, že většina členů naší rodiny byla obézní (často právě v souvislosti s přejídáním), a tak se...
 
Klíčová slova: