Podruhé do stejné řeky…

Vždycky jsem si myslel, že toto přísloví znamená, že člověk nemá podruhé dělat to, s čím už jednou skončil.  Dnes to vnímám spíše tak, že se ve skutečnosti nic nedá zopakovat. Změní se okolnosti, osoby a obsazení…

V každém případě Liga vozíčkářů od ledna znovu poskytuje asistenci v nočních hodinách vozíčkářům na Mikulovské. Pečovatelská služba působící přímo v domě do toho prostě „hodila vidle“…

Odešli jsme, protože noční služby podle našich představ nebyly tou správnou osobní asistencí. Ani dnes nám to vůbec nesedí, ale nevidíme jinou možnost. Od 1. ledna na naše bedra spadne ukládání, noční polohování i vstávání asi osmi klientů. Takže na to mohutně zbrojíme.

Kolem této situace se od léta vedla řada jednání. Já jsem se zúčastnil až těch posledních v listopadu. To se na nás a další poskytovatele obrátil vedoucí sociálního odboru s prosbou: „Pomozte nám vyřešit tuto situaci, nemáme jak to udělat“. Následoval monolog vedoucí pečovatelské služby, proč do toho ty vidle bodli. Pokračovala vyjádření dalších poskytovatelů o naplněné kapacitě, velké náročnosti. A hlavně nejsou lidi. O potřebách lidí na Mikulovské nepadlo ani slovo. Ani o tom, že se tam dlouhá léta umísťovali lidé, kteří by v minulosti patřili do ústavu. Ale je tam přece pečovatelská služba! Tak zvládnou...

 

Klíčová slova: