Host Lucie Výborné

09:05 Host Radiožurnálu

Hezké dopoledne vám všem, ať jste, kde jste. Dneska můžete potkat po celé republice Světlušky. Naposledy pořádá nadační fond Českého rozhlasu celorepublikovou sbírku. Vysíláme pro vás z Anděla, kde si můžete spoustu krásných věcí koupit. Po mé levici Ivo Budil, handicapovaný sportovec. Já tě pořád mám víc za sportovce než maséra, ale to je proto, že jsem s tebou byla spíš na sportovních akcích než u tebe v maskérně, i když před tebou bych se asi nestyděla.
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
To se málokdo stydí.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
No, řekni mi, když jsme tady zmínili tu obrovskou škálu sportů, které si vyzkoušel, které si dělal, a tak, teď po padesátce máš jakou srdcovku?
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Asi mě nejvíc baví běžky. To je taková opravdu příjemná záležitost. A člověku nic nezbývá, než na tom kole teďka se hodně prohánět, protože je to takové nejjednodušší a nejdostupnější a je to ochotný každý se mnou dělat a není to tak náročné.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Dobře, zůstaneme u běžek. Vy jste, pokud vím, s Petrem Müllerem, tvým kamarádem a trasérem běželi Jizerskou padesátku. Ty sjezdy dolů. Já vim, že je tam ta stopa, a tak dále, ale přece jenom.
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Ty sjezdy dolů, tak ono to není nic složitého, protože jednu nohu držím třeba v té stopě, pokud tam je, ale ona tam dost často nebývá. No a když je to takové komplikovanější, Petr už to dokáže vyhodnotit, jak dopadnu dole, nebo jak bych asi v průběhu toho sjezdu dopadal, tak mě podá dozadu hůlky a sveze mě jako dolů jako malé dítě.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Takže ti pomůže jako hezky dolů. No ale já jsem slyšela, že kolizi jste na Jizerské měli. Sice jenom jednu, ale jak to vypadalo?
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Měli jsme těch kolizí určitě víc, ale máš na mysli určitě kolizi, kdy jsem spadl někde při nějakém takovém dlouhém táhlém sjezdu směrem ke Smědavě a narazil do mě ten vozíčkář. To asi myslíš.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jo, to myslím.
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
To byla jako nešťastná záležitost spíš pro toho kluka. Ten se tam rozbrečel. No a já jsem se ani neomluvil, páč jsem nevěděl vůbec, že to je vozíčkář. Do mně narazil nějaký blbec, že jo, a to mě jako dost naštvalo, že ten člověk nedával pozor, když vidí, že jsem se svalil. Jenže vůbec jsem netušil, že je na vozíku. Až, když sem na něj nebyl vůbec hodný nebo vůbec vlídný, prostě jsem možná neřekl ani nic slušného a odjeli jsme pryč a až vlastně, když to Petr komentoval, co se to vlastně stalo, tak jsem vlastně věděl, že do mě narazil jako vozíčkář.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Měl jsi nějakou šanci potom se s tím klukem ještě sejít a nějak se mu omluvit, nebo nějak si to vyříkat?
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Ne, ne, ne, ne žádný pokus tam nevznikl ani z jedné ani z druhé strany. O nic jsme se nepokoušeli.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ivo, já jsem se Světluškou jela na tandemové kole, jela jsem na trojkole. Viděla jsem vás i v akci na běžkách, některé z vás dokonce i na sjezdových lyžích. Můžeš mi vysvětlit, proč vy tak neradi brzdíte? Protože zatímco já se jako bojím a už jako bych ráda brzdila, tak ti ostatní na tom kole za mnou křičí nebrzdi, nebrzdi a já se fakt bojim.
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Protože ta zodpovědnost je na tom řidiči, že jo, a to si člověk neuvědomuje, když jsem vzadu, že ta zodpovědnost nějaká má být nebo je to prostě na tom druhým a já tomu druhému nebo tomu řidiči věřím, takže prostě člověk se to snaží tak nějak jako... prožitek, aby z toho byl nějaký.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
K té víře mezi závodníkem a trasérem, co se nevidomých týče, a jejich závodů se určitě ještě dostaneme. Ivo Budil je se mnou ve studiu, tedy ve studiu, v našem stříbrném R-streamu. Vysíláme pro vás živě z pražského Anděla. Dobrý den.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Vysíláme pro vás živě z pražského Anděla. Je září, doba pravidelné sbírky Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška. Se Světluškou je od samých začátků také nevidomý sportovec a masér Ivo Budil. Ivo, je tady spousta otázek, tak pojďme na ně. "Ráda bych se zeptala," píše Marie, "na to, co mi není jasné. Potkávám hodně nevidomé a je mi záhadou, jak vlastně ví kam jdou a podle čeho se orientují. Třeba na autobusovém nádraží je to pro mě úplně nepochopitelné."
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Tak pro mě mnohdy taky, ale člověk musí mít v hlavě nějakou mapu nebo aspoň u mě to tak funguje. Taková prostě představa, jak to asi vypadá. Někdy se ta představa právě neshoduje s tou skutečností, takže pak se tam člověk motá, ale nějak vlastně jde v té svojí mapě. V ní se tak nějak orientuje a pomocí nějakých orientačních bodů, což jsou zdi, anebo různé ty schody a všechny možné předměty, do kterých narazí, tak nějak ví, kde je nebo si to aspoň myslí a podle toho jde. A nejvíc nám pomáhají lidi. Takže ta orientace je tam samozřejmě na místě, ale nejčastěji vlastně někdo kolemjdoucí nám pomůže. Nemusí na to být nikdo školený a vlastně většinou to dopadne dobře.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Ty máš pod stolem Runu, asistenčního psa. Jak fungujete, když by si třeba teďka z pražského Anděla šel na Bulovku do práce, tak jak by to fungovalo?
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Musel bych jí teďka nějak říct, ať jde do metra. Ale to vůbec nevím, jakým povelem bych to řešil. Samozřejmě, že bych se zeptal někoho, kdo tady je a zeptal bych se, kterým směrem je metro, že jo. Ten člověk by mi řekl, kterým směrem, já řeknu psovi doleva, doprava nebo já nevím, který směrem by to bylo. Ten pes by šel, pak bych mu řekl metro. Říkám mu to potichu, to znamená, že vůbec netuším, kde to je. Když jako tuším, kde se nachází, jako že už jsem blízko, tak ten povel dám rázně. Protože kdybych to dal rázně hned, tak ona by mi našla třeba dveře do nějakého obchodu. Ten pes prostě to tak nerozlišuje úplně. Úplně nerozumí úplně všemu. Tak prostě většinou nejradši reaguje na vlevo, pravo, dolů, dveře. To jsou prostě jeho základní povely a s tím si musím vystačit nějak.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
A můžu si myslet, že když jdeš třeba z domova do práce, že Runa už má tu pravidelnou trasu tak v sobě, že je to daleko jednodušší než navigovat třeba, já nevím, na nějaké místo, na úřad nebo někde, kde si normálně nebyl?
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Samozřejmě to tak je. Ten pes vlastně nejlíp funguje na těch pravidelných trasách. Tam funguje náramně, úplně perfektně. Že tam vlastně člověk... To je vlastně to, k čemu ten pes je nejlepší, protože člověk, když chodí, tak musí strašně, když nevidí, tak musí furt být ve střehu, furt přemejšlet, kde je, jak je, jak je daleko od čeho, jak to má nacvičené, kdy už bude ten roh. Pak se třeba člověk zamyslí, najednou je překvapený, že kde je vlastně. Ztratí se v té svojí mapě. Neví najednou kde je. Musí si najít nějaký orientační bod, který pozná a zase naváže v té hlavě na tu mapu, že jo. A když mám toho psa, tak ten pes prostě to dělá za mě a já ho zapřáhnu a ona si frčí a já si můžu myslet úplně na co chci, můžu si poslouchat, jako sluchátka můžu mít na uších a ten pes to prostě odmaká za mě. Úplně krásně mě odvede.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Poslední otázka na Ivo Budila, protože za malou chvíli ho vystřídá v přenosovém voze Gabriela Drastichová, šéfka nadačního fondu Českého rozhlasu, budeme se bavit právě o sbírce Světluška, "Jak se spolehnout na pomoc někoho druhého, ale nestát se na té pomoci závislý? Nezvyknout si na to."
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Ta otázka je tak trošku, jak na někoho. Většinou tu pomoc poskytuje někdo koho znám, takže. A ten člověk byl zvolen, protože je spolehlivý, že, takže proto se na něho můžu spolehnout, protože už mi někdy dobře posloužil nebo mi dobře mohl nějak, že jo. Nestát se závislý, to znamená, že si člověk musí trošku odpírat, protože dneska těch pomocí je hodně. Dá se říct, že jsou na to... Třeba tady tahle Světluška mně letos taky přispěla na pomoc toho asistenta, takže jsem to jako věnoval tomu Petrovi vlastně ty prachy. A jako těch možností je dneska víc, než bylo dřív. Dřív to vůbec nebylo. Takže ty pomoci byli od od známých lidí. Dneska jsou to lidí profesionálové nebo si je zaplatím, ale netuším, jako... Zatím jsem to nevyužil u cizích lidí nějak tady tu možnost, takže nejsem si jistý, jestli se člověk  vždycky může spolehnout na toho průvodce.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Říká Ivo Budil, který se na svého průvodce již zmíněného Petra Müllera může spolehnout. Teď se na něj spolehne při Vltava Runu. Tak ať vám to dobře běží ten štafetový závod, budu se těšit na výsledky a budu se těšit na tvoji příští návštěvu. Ivo Budil, host Radiožurnálu. Díky za to, měj se hezky.
Ivo BUDIL, nevidomý sportovec, masér
Děkuju pěkně a mějte se taky všichni pěkně.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Posloucháte dopolední Radiožurnál. Živě pro vás vysíláme z pražského Anděla. Odešel sportovec Ivo Budil, kterému také přispěla Světluška v rámci dlouhodobé spolupráce na všechno možné. A vedle mě v našem stříbrném R-streamu sedí ředitelka nadace Českého rozhlasu Gabriela Drastichová. Tak tě tady vítám, dobrý den.
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
Dobrý den.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Gábino, opravdu letos po tolika letech prodávám svá oblíbená tykadla a nově třeba i ponožky a jiné věci, opravdu naposledy?
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
Opravdu naposledy, ale naposledy jenom tady a na Andělu a v rámci Sbírkových dnů Světlušky, které probíhají od šestého do 10. září po celém Česku, ale jinak je budeš moct kdykoliv, Lucko, prodávat na našich bězích, na koncertě, když budeš chtít, můžeš nám pomáhat i s e-shopem, kde jsou k dostání.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
To znamená, že prostě všechno jede, aby si někdo nemyslel, že se končí
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
Všechno jede. Nenechte se mýlit, jsou to opravdu jenom poslední Sbírkové dny tento týden, ale jinak budete Světlušku potkávat tam, kde jste byli zvyklí.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
No a běhy se chystají, to znamená, že teďka můžu normálně vzít podomní krámek Světlušky a před startem, ještě než si zaběhám, tak prodat pár ponožek, náramků a tykadel.
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
Prima. Plzeň už si nestihla, ale všech ostatních 5 měst tě čeká.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Plzeň jsem nestihla. Bezvadné. A řekni mi, když bysme rakapitulovali právě tyhle prodeje v ulicích a ty dobrovolníky, a tak dále, dokážeš vlastně udělat retrospektivu těch dobrých let, pak třeba těch horších let a i těch lidí, kteří za tím stojí, kteří opravdu mají trička, pokladničky a pobíhají po městech České republiky?
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
A myslím si, že ten nejhorší rok máme za sebou, a to byl ten loňský, kdy když si představíte, že ta armáda dobrovolníků jsou studenti ze škol a ty studenti nemohli do těch škol a my jsme vlastně to všechno domlouvali v době, kdy studenti seděli na onlajnech a paní učitelky nevěděly, co se bude áří dít. Tak to byl pro nás opravdu jako nejmíň jistý rok a taky těch dobrovolníků vyrazilo do ulic nejmíň za celou vlastně historii Světlušky. A i jsme měli ten výnos sbírky nejnižší, ale přesto obdivuhodných 2  700 000 Kč, což jako neskutečné. A ty nejlepší léta byly asi takovej rok 2018, 2017, kdy ta sbírka za ten týden vydělala přes 5 000 000 Kč, což je jako úžasný. Bylo to v podstatě jako třetina toho, co jsme za rok rozdělili zrakově postiženým. Takže to byly léta skvělý.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Nejoblíbenější sbírkový předmět?
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
Rozzhodně to, co máš momentálně na hlavě, takže tykadla.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
To je totiž nástroj na dobrou náladu. Kdybyste náhodou dneska potkali tykadla, mimochodem Světluška upgradovat, tak má i papírová tykadla, dokonce i s nápisem rozsvítilo se mi. Pak je tady otázka - a co tobě? To si může odpovědět každý sám. Takže tykadla vedou před náramky, před vším pěkným, co jste vlastně... Tykadla jsou naprostá jednička.
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
A letos je poslední příležitost si je koupit v ulicích.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Jak těžké je vlastně vymýšlet co bude dál, jakým způsobem vlastně pomoci nevidomým lidem, když vlastně sbírka teďka v téhle podobě už je poslední, ale dá se uspořádat spousta eventů. Jak těžké je přijít na to, co tady ještě nebylo, nebo co by mohlo lidi bavit, aby mohli pomáhat?
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
No je dobrý se podívat na to, co lidi baví dělat. To slovo bavit je docela prima v tomhle kontextu použít. Tak právě proto běháme, právě proto spojujeme náš fundraising třeba s hudbou, s kulturou. A tím, že zmizneme z toho sbírkového týdne neznamená, že zmizneme úplně, protože je řada organizací, který vlastně pořádají malý benefice. Je jich desítky za celý rok. A to je pro nás strašně důležitý, protože zůstávám jako v kontaktu s tím dárcem. Protože ten trend se může zdát být takový - přesuňme se do onlinu, ale naši dárci jsou i lidé, kterým je přes 70 let, protože s námi jsou prostě těch 20 let. A pro ty pořád potřebujeme být i v ulicích, takže proto malé běhy, malé koncerty, rozsvěcení vánočních stromečků. To jsou ty akce, kde pořád Světluška je venku s dárci.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Poslední věc asi docela důležitá. Poděkování. Komu by se slušelo poděkovat od těch malých přispěvatelů přes prostě lidi, kteří pomáhají. Asi konkrétním lidem. Prostě jak dlouhý by byl ten seznam, kdyby se něco takového dělo?
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
Čas by nám nestačil, Lucko. Ale mně už dneska ráno tady dojali dárci, kteří říkali, my už jdeme za vámi jako cíleně, my víme, že tady dneska budete a my každý rok přispíváme. Byla tam i paní, která má sama 2 handicapovaný děti a říkala, já vim, jak strašně důležitá je každá koruna, která se vloží organizaci, která pak dál pomáhá. A to jsou ti dárci, kterým bych tady dneska moc ráda poděkovala, protože ty generovali ty obrovský miliony, kterými jsme pak mohli rozdělovat dál. Takže vám patří ten velký dík a i tobě, Lucko, protože s náma jdeš roky.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Hele, rozdělování je důležitá věc, protože samozřejmě Světluška má velikou kredibilitu. Jak si může posluchač představit, že vypadá rozdělování těch velkých peněz, na kterých se taky podílí?
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
To je... Pro nás je strašně důležitý, aby byli vždycky pro ty naše příjemce finanční podpory naprosto transparentní pravidla, podle kterých postupují, když o peníze žádají. A současně je pro nás klíčový, aby dárce v každém okamžiku viděl, kde ty peníze pomáhají. Takže to se snažíme pořád zdokonalovat a zlepšovat a věřím, že se nám to daří a v kterýkoliv okamžik i dárci si u nás mohou tu informaci vyžádat, takže zjistí, kde ty jejich peníze konkrétně jsou.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Kromě tohoto to zjistí třeba i na koncertech Světlo pro Světlušku, kde jsou hezké medailony, kde už všude Světluška pomohla. Samozřejmě nemohou tam být za všechny, ale díky za to, že tam jsou alespoň v téhle podobě. Gabriela Drastichová, šéfka nadace Českého rozhlasu. Bavili jsme se o Světlušce. Světlušky jsou v ulicích až do konce týdne, tak ať se nám všem daří.
Gabriela DRASTICHOVÁ, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu
Já děkuju moc, Lucko.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
Hezký den, kupte si něco hezkého. Tykadla fungují pro dobrou náladu, ať se dneska daří i vám.