Výcvik asistenčních psů v Pestré – psí asistence pod taktovkou multidisciplinárního týmu
V sérii článků vás provedeme celým procesem žádosti o asistenčního psa, jeho výběru, výcviku a předání včetně systematické následné podpory po celou dobu aktivní činnosti předaného asistenčního psa.
Jako multidisciplinární tým pracovníků nahlížíme na výcvik a předání asistenčního psa jak z hlediska kynologického, tak sociálního. Oba aspekty spolu úzce souvisejí a nelze je oddělovat. V této souvislosti je nutné podotknout, že takto nastavený model, zahrnující sociální a kynologický aspekt, nepraktikuje každá organizace cvičící asistenční psy, ať už z důvodů kapacitních, nebo jinak nastavených kvalitativních standardů. Pojďme si přiblížit, pro koho je asistenční pes vhodný pomocník a jakou sociální práci je třeba odvést, aby se stal tím opravdovým psím parťákem.
Dělení asistenčních psů
Než si konkrétně představíme, jakým procesem zájemce o psa prochází, je potřeba si říci, kdo to přesně "asistenční pes" je. V domácí i zahraniční praxi se setkáváme s různou terminologií a variacemi pojmenování speciálně vycvičených psů pro osoby se zdravotním postižením. Pro snadnější orientaci v této problematice se pokusíme shrnout základní pojmy a kategorizaci i to, jak na speciálně vycvičené psy pohlíží české právo a mezinárodní výcviková komunita. V České republice obecně rozlišujeme tři základní kategorie speciálně vycvičených psů pro osoby se zdravotním postižením, pro které je používán souhrnný pojem pes se speciálním výcvikem: ? Vodicí pes – Zajišťuje osobě s nepříznivým zdravotním stavem, která má zrakové postižení, pomoc při každodenních činnostech, zejména při samostatném pohybu a bezpečném zvládnutí překážek v prostoru. Je určen pouze pro osoby s těžkým zrakovým postižením starší 15 let. Na rozdíl od asistenčních a signálních psů je považován za zvláštní pomůcku, která je hrazena příslušnými úřady práce.
? Asistenční pes – Zajišťuje osobě s nepříznivým zdravotním stavem, která má tělesné nebo jiné než zrakové a sluchové postižení (např. poruchu autistického spektra), pomoc při každodenních činnostech, zejména při přinášení určených předmětů, převlékání oblečení, polohování, otevírání a zavírání dveří, překonávání komunikačních bariér, přivolání nezbytné pomoci v případě nebezpečí nebo cílené vyhledávání předmětů v neznámém prostoru. Obecně jsou pod tento termín zahrnováni všichni speciálně vycvičení psi kromě vodicích psů.
? Signální pes – Pomáhá osobě s nepříznivým zdravotním stavem, která má sluchové postižení, rozlišovat zvukové signály, kterými jsou zejména signalizace u dveří, telefon, pláč dítěte, lidské hlasy, budík, upozornění na nebezpečí a volání jména osoby se sluchovým postižením, nebo která má záchvatové onemocnění nebo trpí stavy ztráty vědomí (např. diabetem, epilepsií), a to zejména při přivolání pomoci. Obecně je jako asistenční pes označován signální pes pro osobu se sluchovým postižením nebo asistenční detekční pes pro osobu se záchvatovým onemocněním.
V mezinárodní terminologii je pro speciálně
vycvičené psy pro osoby se zdravotním postižením obecně používán pojem asistenční pes (assistance dog), pod nějž spadá i pes vodicí (guide dog) a signální (hearing dog). Vodicí pes však historicky zastává i v mezinárodním měřítku velmi specifické postavení (proto je primárně označován jako vodicí pes – guide dog) a fakticky si tak zachovává odlišení od všech ostatních druhů speciálně vycvičených psů pro osoby se zdravotním postižením.
Žádost o psa a komunikace se sociálním pracovníkem
Rozhodnout se pro asistenčního psa je záležitost celé rodiny a zejména rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci dětí. Výcvik psa a jeho příchod do nového domova ovlivňuje nejen samotného klienta, ale celou jeho rodinu a blízké okolí. V případě dětských klientů není dítě schopno samo se o psa postarat a rodiče jakožto zákonní zástupci zaručují, že obstarají péči o psa a zároveň přijmou odpovědnost za spolupráci dítěte a jeho asistenčního psa. Dítě s rodiči a jejich další rodinné příslušníky považujeme za celek a v dalším textu je označujeme jako zájemce nebo žadatelskou rodinu.
Zájemci o psa mají možnost oslovit organizaci různým způsobem. Nejčastěji napíšou e-mail, ve kterém organizaci osloví s prosbou o poskytnutí informací nebo se telefonicky spojí s některou z kompetentních pracovnic.
Z dlouholetých zkušeností víme, že zájemci ve většině případů nemají dopředu nastudovány podrobnější informace z dostupných zdrojů a nemají ponětí, jak proces žádosti, výcviku a předání psa probíhá. Pokud zájemci podrobnější informace mají, jsou to především reference od jiných rodin majících asistenčního psa. I v tomto případě mohou být informace zavádějící, neboť každá organizace pracuje s rodinami jinak a výcvik psa může realizovat rozdílnou metodou. Každá organizace popisuje žadatelské rodině svůj způsob práce. V našem případě žadatel a jeho rodina vstupují k nám do organizace jako uživatelé sociální služby – sociální rehabilitace, v rámci níž začíná veškerá sociální práce.
Se zájemci vždy sjednáváme schůzku v sídle organizace, které se účastní vedoucí sociální služby a sociální pracovník. Této schůzce zpravidla předchází telefonní konzultace, při které vedoucí služby nebo sociální
pracovník vysvětlují, jak bude schůzka se zájemcem probíhat, a pracovníci organizace zjišťují podrobnosti, zda je třeba specificky připravit místo schůzky a za jakých podmínek je zájemce a jeho rodina schopna se schůzky zúčastnit (zejména pro děti s poruchami autistického spektra). Cílem schůzky je získat od zájemce informace o zdravotním stavu, zjistit, jaké jsou jeho komunikační možnosti a limity, v jakém prostředí zájemce s rodinou bydlí, jaké instituce navštěvuje, jaké odborníky a terapie využívá a jaký je životní styl zájemce a jeho rodiny.
V případě, že zájemcem je dítě, je dále zapotřebí navázat komunikaci s ohledem na jeho fyzické, komunikační a emoční potřeby. Po samotném setkání domlouváme návštěvu v domácím prostředí žadatelské rodiny a společná setkání s dalšími odborníky a terapeuty, které se zájemcem a jeho rodinou pracují.
Mapování potřeb klienta versus možnosti asistenčního psa
Mapování potřeb jednotlivých klientů provádíme od prvního kontaktu, kdy domlouváme osobní schůzku. Připomeňme si, že jedna ze základních potřeb klienta je, abychom mu rozuměli – co říká, co prožívá, jaké potřebuje podněty, co ho limituje. Je úkolem vedoucího sociální služby a sociálního pracovníka, aby v rámci sociální práce potřeby klienta velmi podrobně zmapovali.
Nejpodrobnější informace získáváme od samotného klienta, rodičů a dalších členů rodiny. Praxe nám jednoznačně ukázala, že u žadatelské rodiny, kde je klientem dítě, se konkrétní dítě může jinak projevovat v domácím prostředí rodiny a jinak ve školním prostředí, kde je součástí kolektivu pod vedením pedagogů. Sociální pracovník po domluvě s rodinou a zařízením navštěvuje zařízení, kam dítě dochází. Má možnost dítě pozorovat v kolektivu a zároveň získat další zprávy o potřebách dítěte od pedagogů a dalších spolupracovníků, kteří jsou s dítětem v každodenním kontaktu. Tyto informace také můžeme doplňovat z prostředí dalších odborných pracovišť, které klient navštěvuje.
Při mapování potřeb, možností a limitů klienta získáváme důležité informace, které následně uplatňujeme v procesu individuálního plánování rozvoje dítěte. Individuální plán práce s dítětem sestavujeme po uzavření Smlouvy o poskytování sociální služby, jak nám ukládá zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tento plán sestavuje sociální pracovník prostřednictvím rozhovoru s klientem a dalšími členy jeho rodiny.
Celý proces plánování vychází z konceptu "plánování zaměřeného na člověka", který je nám v organizaci blízký a dle něhož máme nastavené celé pojetí spolupráce s klientem a jeho rodinou. Klíčovými principy tohoto plánování je hledání silných stránek klienta, mapování jeho historie, hodnocení současnosti a definování potřebných změn do budoucnosti.
Ve chvíli, kdy sociální pracovník představí hotový osobní profil a individuální plán rozvoje klienta v multidisciplinárním týmu, mohou začít vedoucí sociální služby s vedoucím výcviku plánovat zkušební nácviky se psem, které si představíme v dalším díle.
V Pestré se už od roku 2009 zabýváme výcvikem asistenčních psů pro lidi s různými druhy postižení – tělesným, sluchovým, zrakovým a kombinovaným, ale také například pro děti s poruchou autistického spektra (PAS). Vycvičili a do aktivní služby jsme předali již 73 asistenčních psů. V současnosti podporujeme ročně více než 110 klientů s různým postižením. Jako jediná organizace v České republice máme mezinárodní akreditaci pro přirozený bezkotcový výcvik asistenčních psů od Assistance Dogs International (ADI), globální autority na poli výcviku asistenčních psů. V neposlední řadě se podílíme na tvorbě českých i evropských standardů Evropského normalizačního výboru (CEN) pro asistenční psy a jejich ukotvení v české legislativě.
Zdroje: ? PRAGEROVÁ, Klára, SIROTKOVÁ, Jana. Asistenční pes pro dítě se zdravotním postižením. Praha: Pasparta, 2020. ISBN: 978-80-88290-54-4. ? Interní řády, směrnice a metodiky organizace Pestrá, o. p. s. ? Summary of Standards [online]. Assistance Dogs International: © 2022 [cit. 11. 2. 2022]. Dostupné z: https://assistancedogsinternational.org/ standards/ summary-of-standards/.
Foto:
O autorovi: Text: Mgr. Klára Pragerová, ? vedoucí sociální služby...