Snaží se odstraňovat bariéry, které nevidomým zbytečně komplikují život

Karel Giebisch je mladý muž z Olomouce (31 let), který je velice šikovný a znalý věcí spojených s technickými vymoženostmi a informatikou. Už šest let se živí jako masér. V roce 2020 zvítězil v soutěži Moneta Živnostník roku Olomouckého kraje a Živnostník roku–Srdcař Olomouckého kraje. Ocenění získal i od hejtmana. Ještě před první otázkou je třeba dodat, že Karel Giebisch je nevidomý. Jako nevidomý jste se už narodil, nebo jste o zrak přišel až později? Narodil jsem se o tři měsíce dříve, než měla mamka termín. Takže jsem pobýval týdny v inkubátoru. A v něm jsem přišel i o zrak. Jak se to stalo, dneska už nikdo nezjistí. Něco v tom přístroji způsobilo, že se mi spálila sítnice. Zatímco levé oko je úplně bez světlocitu, na pravém mi minimální světlocit zůstal, takže rozeznám den a noc. Ale třeba obraz a tvar budovy či osoby už ne. Jak jste se vyrovnával s handicapem v dětství, což bývají léta bezstarostných her? Pocházím z vesnice, mám dva sourozence a byl jsem vychováván tak, že jsem ten svůj handicap ani moc nevnímal a prožil jsem dětství jako normální kluk. Dokonce jsem hrával i fotbal, kluci mě postavili do branky a já jsem chytal jejich střely, někdy jsem samozřejmě nějaký gól pustil. Na dvorku u babičky jsem dokonce jezdil i na kole, dobře jsem ten prostor znal, ani si nepamatuju, že bych měl nějaký horší pád nebo karambol. Právě brácha, ale i bratranci a další kamarádi mi...