Cukrovka je zdrojem stresu
Stres je významným faktorem při vzniku cukrovky. Méně je ale známé, že to platí i obráceně. Především začátky
léčení diabetu mohou být náročné na psychiku.
Dlouhodobý stres může zvyšovat hladinu cukru v krvi, jako stresor však působí i samotný diabetes, případně dlouhodobá obezita a neaktivita, které mu předcházejí. "Ohrožuje nás mnoho stresových faktorů, které celkové kondici nepřispívají," popisuje prof. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph. D., předseda České diabetologické společnosti.
"Máme zaběhlé nesprávné návyky v životosprávě, sedavá zaměstnání, spoustu stresu. Ne vždy je snadné sportovat a relaxovat." Období, kdy se pacient s cukrovkou smiřuje a učí žít, může být extrémně náročné. Dostane od lékaře mnoho rad, jak si upravit jídelníček a denní rozvrh. Následují pravidelné kontroly u diabetologa i jiných specialistů, pacient se musí naučit, kdy a jak si správně kontrolovat hladinu krevního cukru. "Stejný význam má ale i psychologická podpora a volba moderních léků na cukrovku s komplexními účinky. Všem diabetikům druhého typu doporučuji, aby se svého lékaře zeptali, jestli jsou léčeni tím nejlepším možným způsobem a jestli není načase nasadit nové léky, glifloziny," vysvětluje prof. Prázný.
Velké množství změn naráz pochopitelně představuje obrovskou zátěž na psychiku a diabetik může snadno propadnout zoufalství či úzkosti, kdy zvažuje doslova každé sousto. Všechnu tuto psychickou zátěž, která pramení přímo z diagnózy a s ní spojených omezení a nároků, nazývají lékaři diabetický distres. Někteří pacienti také mají pocit, že se jejich život po zahájení léčby paradoxně ještě zhoršil. Vždyť se právě dozvěděli, že trpí závažným onemocněním, které zkracuje život průměrně o deset let. Na náladě nepřidají ani zdravotní komplikace a nevybíravé reakce okolí. "Určitou roli v tom hraje i stigmatizace," potvrzuje Mgr. Judita Konečná, psycholožka z Kliniky endokrinologie a metabolismu 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. "Stále se setkávám s reakcemi, že diabetes druhého typu a s ním často spojená nadváha či obezita jsou spíš osobním selháním než nemocí."
Není tedy divu, když se někteří diabetici začnou propadat do spirály špatných nálad, zklamání a ztráty motivace. "Výsledky studií nejsou jednotné, ale obecně se výskyt zvýšeného diabetického distresu u pacientů s diabetem druhého typu pohybuje od osmnácti do padesáti procent," vyčísluje psycholožka a dodává: "Lidé, kteří si nastaví nereálné cíle, častěji zažívají zklamání a pro další pokusy o změnu životosprávy nejsou dostatečně motivováni. Pokud k tomu dojde, je třeba to brát jako ponaučení, nikoliv selhání. Může to být cenný zdroj informací, na co si dát při dalším pokusu pozor. Počítá se každý malý posun kupředu. I sto kroků za den navíc a jedno vyvážené jídlo, na kterém si dám záležet, je větší a cennější úsilí než žádné."
---
DIABETICKÉ VYHOŘENÍ
Diabetický distres může vést až k syndromu diabetického vyhoření. Za zdánlivou leností či apatií může být bezmoc tak silná, že kvůli ní pacient rezignuje na jakoukoli léčbu. V tomto duševním rozpoložení je už nejvyšší čas vyhledat psychologickou pomoc. "Na počátku spolupráce mezi pacientem a psychologem je důležité rozlišit, zda se jedná o zvýšený diabetický distres, syndrom vyhoření, nebo o některou duševní poruchu," přibližuje odborný postup Judita Konečná. "V takovém případě už je na místě zvážit také spolupráci s psychiatrem."
Aby se situace nevyhrotila, vyplatí se diabetickému distresu předcházet. Každý pacient by si v rámci psychohygieny měl najít důvěryhodnou osobu, které se může svěřit s prožíváním nemoci. "Lidem s diabetem někdy pomůže už jen to, že někdo uzná jejich pocity," říká Judita Konečná. Pacient musí vědět, že je naprosto normální, když toho má někdy prostě dost. Je to vítězství rozumu, když si člověk uvědomí své psychické potíže a rozhodne se vyhledat odbornou pomoc.
Měli bychom se naučit neodmítat pomocnou ruku, ať nám ji podává blízký člověk, nebo lékař. U diabetického distresu platí totéž, co u diabetu, a to, že důsledná péče a dodržování doporučení odborníků mohou vést k významnému zlepšení stavu, a dokonce i k částečnému vymizení zdravotních potíží. Když pacient vrátí své psychice rovnováhu, snáze vyrovná i hladinu cukru.