Pečovatelské služby města

Rozhovor s pečovatelkami Petrou Neumayerovou, Hankou Tesařovou a Lenkou Maxovou  

Petra Neumayerová, Hanka Tesařová a Lenka Maxová – představuji vám tři skvělé ženy starající se o blaho suchdolských seniorů. Paní Neumayerovou najdete v kanceláři v "novém" pečovatelském domě na sídlišti 9.  

května, odkud veškerý chod řídí. Má na starosti administrativní záležitosti a organizaci, vyřizuje žádosti klientů, vykonává sociální šetření, poskytuje sociální poradenství a pečlivě dohlíží, aby bylo vše, jak má být. Paní Tesařovou a paní Maxovou potkáte většinou v terénu, kde se svou pomocí snaží svým klientům ulehčit život.  

Už po pár minutách v jejich společnosti je mi jasné, že fyzická péče není to jediné, čím pomáhají lidem v důchodovém věku. Přestože je pozdní odpoledne, září obě jako sluníčka a překypují obdivuhodnou energií, kterou je těžké se nenakazit. Odpověď na otázku, kde ji berou, pohladí po duši – z práce a od klientů přece. Sešla jsem se s nimi v kanceláři na "Gráfovci", abych od nich vyzvěděla co nejvíce informací ohledně ubytování v suchdolských pečovatelských domech. O péči, kterou nabízejí a o které, jak jsem zjistila, se mnoho neví.  

- V Suchdole jsou dva pečovatelské domy s byty, "starý" pečovatelský dům na Gráfovci a "nový" na sídlišti 9. května. Začněme obsazeností. Máte některý z bytů momentálně volný?  

P. N.: Nový pečovatelský dům je momentálně obsazený. V současné době máme volných několik bytů tady na Gráfovci. Není to úplně standardní situace, uvolnily se nedávno, náhle, během krátké doby.  

- Výborně. Co bych tedy měla jako potenciální klient udělat, abych se do takového bytu mohla nastěhovat? Respektive jaké musím splnit podmínky?  

P. N.: Nejprve si musíte podat oficiální žádost, kterou najdete buď na internetových stránkách města, nebo vám ji mohu poskytnout já či podatelna městského úřadu. Žádost se podává buď mně osobně, nebo na podatelně městského úřadu. Pokud splníte kritéria pro přijetí, zařadíme vás do pořadníku. Podmínky pro splnění pronájmu bytu jsou: stáří minimálně 65 let a fyzická a psychická soběstačnost. Tu soběstačnost bych chtěla zdůraznit. Lidé si mnohdy pletou pečovatelské domy s domovy pro seniory, kde je stálý dohled a zdravotní péče. Toto v pečovatelském domě není. Naše pečovatelské domy se liší v některých podmínkách domovního řádu, například na Gráfovci je povoleno mít domácí zvíře nebo je povoleno kouřit. To v domě na sídlišti není možné. Celkově jsou podmínky v novém pečovatelském domě přísnější než na Gráfovci. L. M.: Je spousta lidí, kteří se myšlence na bydlení u nás v domovech brání právě z toho důvodu, že si je pletou s domovy pro seniory. To však nebyl případ například mojí maminky, která je v novém pečovatelském domě od začátku a je zde šťastná a spokojená. H. T.: Pravdou je, že když to kolikrát mladí nabídnou v dobré víře rodičům, setkávají se s neoprávněnými obavami. U nás se ale žije jako v běžných pronájmech. Pořád mají svoje soukromí, jenom to mají jednodušší.  

- Jak byty vypadají dispozičně? Všechny určitě nejsou stejné, v čem se liší?  

P. N.: Byty jsou různě veliké, ale vždy se skládají jenom z jednoho pokoje, chodby a sociálního zařízení. I když tady máme i dva takové, řekněme, nestandardní byty, které mají částečně oddělenou kuchyňku.  

- Jaký lidé platí nájem? Alespoň přibližně pro představu.  

P. N.: Nájem se liší podle rozměru bytu i podle toho, jestli se byt nachází v novém nebo ve starém pečovatelském domě. Tady na Gráfovci je to zhruba 50 Kč/m2 a na novém zhruba 60–70 Kč/m2. Velikost bytů je cca od 25 do 45 m2.  

- Je možné, aby v bytě bydlel manželský pár?  

P. N.: Ano, v těch větších to určitě možné je.  

- Je nutné, aby člověk ubytovaný v pečovatelském domě využíval i nabízených služeb?  

P. N.: Ne, podmínkou to není. Spíše je považováno za výhodu využívat zde našich služeb.  

- Na jak dlouho s klienty sepisujete smlouvu?  

Nájemní smlouva je na dva roky, a pokud nedojde k porušení smluvních podmínek, automaticky se smlouva každé dva roky prodlouží.  

- Je podmínkou k získání bytu trvalý pobyt v Suchdole?  

P. N.: Podmínkou není, aby byl žadatel ze Suchdola, ale Suchdolští mají samozřejmě přednost. V případě, že jsou místní žadatelé ubytovaní a máme volný byt, šanci mají i přespolní.  

- Mohly byste tedy bydlení u vás více přiblížit? Jaké mají lidé soukromí? Mají možnost se někde pravidelně setkávat?  

P. N.: To samozřejmě záleží na každém zvlášť. Byty jsou samostatné. Pokud se nájemníci našich domů chtějí setkávat s ostatními, v domě na Gráfovci je možné využít společenskou místnost nebo posezení v pergole na zahradě. Na sídlišti bohužel společenskou místnost nemáme, ale je možnost scházet se taktéž na zahradě pod pergolou. H. T.: To je škoda. Tady na Gráfovci máme krásnou místnost a je opravdu využitá, lidé se tu schází a sami si tu organizují různé činnosti. V novém pečovatelském domě vidíme, že taková místnost lidem chybí. Scházejí se sice od jara do podzimu venku pod pergolou nebo občas chodí do Klubu aktivního stáří, ale vyloženě společenskou místnost, která by patřila jim, nemají.  

- Co se týče akcí, které jste zmínily, organizují si je ubytovaní sami nebo některé organizujete i vy? Vím, že v minulosti jste s klienty například pekly buřty na zahradě.  

P. N.: Bohužel i do těchto záležitostí zasáhl covid. V minulých letech jsme nemohli z tohoto důvodu ani pořádat vánoční setkání, přerušila se spolupráce s dětmi, které si chodily hrát do společenské místnosti na Gráfovci. Setkání s dětmi z mateřské školky se nám podařilo letos obnovit. Za to bych chtěla poděkovat paní učitelkám, a to především paní Duškové a paní Nestávalové a jejich třídě Ježečků. Pravidelně se s nimi scházíme buď u nich ve školce nebo u nás na Gráfovci ve společenské místnosti. Děti nás také navštěvují při různých svátcích (Vánoce, masopust, Velikonoce). H. T.: Hlavně se děti učí vztahu k seniorům. Já si pamatuju, že když já jsem byla malá, tak nás k úctě ke starším učili od školky, potom i celý život. Dřív bylo normální žít v jedné domácnosti se seniory, ale dneska už to moc dětí nezažívá. P. N.: Já jsem upřímně měla na začátku obavu z toho, jak děti budou reagovat na tato společná setkání, jestli nebudou mít nějaký ostych hrát si s cizími "babičkami" a "dědečky", ale úplně mě překvapily. Teď když se potkáváme opakovaně, děti už mají mezi babičkami a dědečky své kamarády a vítají nás a těší se na nás.  

- To je milé, to se vám povedlo. O ubytování v pečovatelských domech jsme řekly, myslím, vše podstatné, pojďme se tedy věnovat samotné péči o klienty, která je největší náplní vaší práce. Co všechno klientům můžete nabídnout?  

P. N.: Pečovatelské služby poskytujeme seniorům ve věku starším 65 let, osobám se zdravotním nebo chronickým onemocněním starším 27 let nebo rodinám se třemi a více současně narozenými dětmi do tří let věku dětí. Služby, které poskytujeme, jsou především pomoc a podpora při osobní hygieně, pomoc a podpora při podávání jídla a pití, dovoz obědů, pomoc s nákupy, úklid, praní a žehlení prádla, dovoz a doprovod k lékaři nebo na orgány veřejné moci. Tyto služby jsou poskytované za úhradu dle ceníku. Bez úhrady poskytujeme poradenství. Pečovatelské služby poskytujeme jak v našich dvou domovech, tak i v terénu, přímo v domácím prostředí klientů.  

- Jaká je tedy vaše každodenní pracovní náplň?  

P. N.: Já mám na starosti chod a organizaci pečovatelské služby, zajišťuji administrativní záležitosti. Provádím sociální šetření a příjem nových klientů, plánuju harmonogram naší práce a sestavuji individuální plány péče. Také poskytuji sociální poradenství nebo poradenství při vyřizování různých administrativních záležitostí, například příspěvku na péči. Spousta klientů neví kde, jak, za jakých podmínek si mohou požádat. V případě potřeby vykonávám i pečovatelskou činnost v terénu. L. M.: Ráno jezdíme ke klientům a pomáháme jim s osobní hygienou, přípravou a podáním snídaně. Máme klienty, kteří vše zvládnou sami, ale v některých situacích už si nejsou tak jistí, tak jim pouze asistujeme a jsme tam spíše oporou, aby se zbytečně nic nestalo. Například pád v koupelně nebo ve sprše. Jsou samozřejmě i klienti, kteří už jsou bohužel odkázání jen na lůžko. V těchto případech děláme veškeré úkony pouze na lůžku – hygiena, převlékání, ošetření a prevence dekubitů, polohování, podávání jídla a pití. K těmto klientům jezdíme většinou ve dvou, kvůli manipulaci. Potom rozvážíme obědy. Odpoledne většinou zajišťujeme úklid u klientů, nákupy, praní, žehlení dle potřeby. H. T.: Ano, souhlasím s kolegyněmi. Každá z nás máme své klienty, ke kterým pravidelně jezdíme. Pro upřesnění bych chtěla dodat, že nemůžeme vykonávat zdravotnické úkony nebo rehabilitaci. Se zdravotními problémy se musí klienti obrátit na lékaře nebo na sestry z terénní Domácí péče. Osobně nesmíme podávat ani léky, pouze pokud jsou připravené v lékové krabičce.  

- Dobře, že jste to zmínila. Vím, že máte pečovatelský kurz, máte povinnost vzdělávat se i nadále?  

P. N.: Ano, tuto povinnost máme danou dle zákona o sociálních službách. V rámci profese sociální pracovnice nebo pracovnice v sociálních službách – pečovatelky, se musíme dál pravidelně vzdělávat, účastnit se různých kurzů. Časový rozsah je 24 hodin za rok pro každou z nás. Pravidelné vzdělávání nám pomáhá rozšiřovat naše odborné vědomosti a dovednosti a díky tomu zkvalitňovat naší práci.  

- Vraťme se ještě k péči samotné. Kolik stojí a jak se účtuje?  

P. N.: Jedna hodina péče v současné době stojí 130 Kč, dovoz oběda 25 Kč plus stravné za oběd dle ceníku jídelny, v současné době je to 78 Kč za oběd. Praní a žehlení stojí 50 Kč za kilogram prádla. Ceník a přehled všech našich služeb je k dispozici na webu města.  

- Do jak širokého okolí jezdíte? Nabídka služeb platí pouze pro Suchdol a jeho místní části, nebo i pro širší okolí?  

P. N.: Okolí působnosti nemáme nijak ohraničeno. Samozřejmě především Suchdol, jeho místní části a okolní vesnice.  

- A kam jezdíte momentálně?  

L. M.: Kromě místních částí Suchdola jezdíme teď do Dvorů, Halámek a na Rapšach.  

- Nabízí se otázka – co bylo vlastně tím impulzem k vykonávání práce pečovatelky?  

L. M.: U mne to byla již zmiňovaná péče o tatínka. Poté, co zemřel doma, tak jak si přál, jsem se o práci pečovatelky začala zajímat intenzivně, na vlastní kůži jsem V zažila, že to má smysl. Byla bych velice ráda, kdyby si celá naše společnost uvědomila, že se stáří nikomu z nás nevyhne a že všichni budeme chtít zůstat co nejdéle doma se svými blízkými. Rodinám, které takový problém řeší, by se mělo maximálně pomáhat, protože to opravdu nemají jednoduché. H. T.: Já jsem měla moc hezký vztah s babičkou, o kterou jsem se v době, kdy to nejvíc potřebovala, starat nemohla. Proto jsem ráda, že jsem takto dostala příležitost pomáhat jiným. P. N.: Sociální práci jsem se chtěla věnovat od mladého věku, a proto jsem si vybrala tento obor ke studiu na vysoké škole. Studovala jsem obor Rehabilitační psychosociální péče o postižené na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Mým snem bylo pracovat v pomáhajících profesích, a to se mi zde v pečovatelských službách splnilo.  

- Evidentně jste všechny na správném místě. Řekněte mi, co vás u klientů rozesměje?  

L. M.: I když je tato práce fyzicky i psychicky náročná, snažíme se ke klientům chodit vždy pozitivně naladěné. H. T.: Každé zlepšení klienta je důvodem k úsměvu. Smích je pro mě hodně důležitý, je to takové koření života. P. N.: I v těžkých životních situacích najdeme s klienty důvod k úsměvu, o to víc nás pak naše práce těší a dává smysl.  

- Co na téhle práci máte nejradši?  

H. T.: Svou práci mám ráda, neberu ji jako povinnost, dělám ji s láskou a pokorou. L. M.: I přesto, že člověk ví, že ho čekají náročné věci, tak zároveň ví, že to, co dělá, má smysl a má to cenu. Každý den zažíváme něco nového, naše práce není stereotypní. Zároveň mě pak mrzí názor některých lidí, kteří si myslí, že pouze rozvážíme obědy a nemají absolutně tušení, v čem naše práce spočívá. Já sama jsem tu na začátku zažila velmi vážný případ klienta, upoutaného už jen na lůžko s vážnými zdravotními problémy. Byly chvíle, kdy jsem uvažovala, jestli tuto práci jsem schopná zvládnout. Za tuto zkušenost velmi vděčná. P. N.: To, že pomáháme lidem, že i maličkosti leckdy můžou znamenat hodně. Když dostáváme od klientů zpětnou vazbu a vidíme, že jim pomáháme v těžkých chvílích, že díky naší práci mohou zůstat doma se svou rodinou. To je pocit, který hřeje na duši.  

- Plánujete vaše služby nějak vylepšit?  

P. N.: V budoucnu plánujeme rozšíření naší péče i do podvečerních hodin. V současné době poskytujeme naše služby od 7:00 do 15:30. Spousta klientů by určitě uvítala naši pomoc i v pozdějších hodinách.  

- Vzkázaly byste něco lidem, kteří váhají s prosbou o pomoc?  

L. M.: Já bych si přála, aby všichni věděli, že se nemají za co stydět, pokud nás požádají o pomoc. Často se to týká hlavně žen. Jsou celý život zvyklé postarat se o celou rodinu, být samostatné a najednou by se měl někdo starat o ně. A omlouvají se za to, že jsou najednou tak "nemožné". Tyhle bariéry by bylo hrozně fajn odstranit. H. T.: Je zbytečné bát se říct si o pomoc, od toho jsme tady. Rádi pomůžeme nebo poradíme. P. N.: Není důvod se bát. Od toho tu přeci jsme. Naši péči poskytujeme podle individuálních potřeb každého člověka, tak jak on sám si přeje a potřebuje. L. M.: Mohla bych ještě něco dodat? Ráda bych za nás za všechny poděkovala našim věrným pomocníkům ve školní jídelně. Je jich více, proto je nebudu jmenovat, ale oni se v tom určitě poznají. Moc děkujeme! Já také moc děkuji. Za rozhovor, i za činnost, kterou s láskou a oddaností děláte. Ať se Vám daří!  

Foto: Suchdolské pečovatelky (zleva) Hanka Tesařová, Petra Neumayerová a Lenka Maxová  

Foto: Rozvoz obědů (na Gráfovci)