Zeptali jsme se
Zeptali jsme se
* Jaké otázky v psychologické poradně často probíráte v souvislosti s inkluzivním vzděláváním dětí se sluchovým postižením? S čím se na vás rodiče či žáci obracejí?
V souvislosti s inkluzí se v terapeutické praxi setkávám nejčastěji se dvěma tématy. První bych pojmenovala "(ne) radost" z učení a druhé empatie. Téma "(ne)radost z učení" by se dalo ilustrovat na momentech, kdy ve školách zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona – tj. školách pro děti se sluchovým nebo řečovým postižením – děti prochází testováním po ukončení druhé třídy (rozdělené první třídy do dvou let) nebo po ukončení šesté třídy (přechod na druhý stupeň) a poté se rodiče s odborníky v SPC radí o tom, jestli se dítku v aktuální škole daří dobře, nebo je zde možnost nebo doporučení přestoupit na běžnou základní školu. Často s touto otázkou přichází samotní rodiče, pokud vnímají, že se jejich dítěti ve škole daří nadprůměrně a snad by zvládlo i třídu o více dětech a náročnější učivo. Kromě všech dílčích aspektů, které se musí zvážit a promyslet, se vždy snažím do rozhodování rodiny vnést i úhel pohledu dítěte, které například zažívá úspěch, bezpečí, přijetí a klid v tom prostředí, ve kterém se právě nachází. Hovoříme s rodiči o povaze dítěte, jak snáší změny, jak si tvoří kamarádské vztahy na hřišti nebo na dovolené. Bereme v úvahu, v jakém je věku i vývojovém období. Nezapomínáme ani na to, jaká je situace nyní v rodině, v rodičovském vztahu i v sourozeneckých vztazích. Jsou situace, kdy dobře známá třída, nejlepší kamarád v lavici a milá paní učitelka jsou jedinou aktuální jistotou, kterou dítě zrovna zažívá, a měnit v této životní fázi školu, ale i míru zátěže, by mohlo být pro dítě přetěžující. Vždy je nutné si představit, kolik sil bude muset dítě vynaložit na adaptaci. Na nové prostředí, na větší hluk, na jiné spolužáky, na náročnější učivo. Na samotnou změnu. Vložení důvěry do sil dítěte mnoho z nich povzbudí a může se jim pěkně dařit. Ale i ocenění za to, jak dobře si vedou tam, kde jejich síly akorát stačí, je stejně hodnotné. Důležitý v mladším i starším školním věku je pro dětskou i budoucí sebejistotu prožitek úspěchu, pocit, že někam patří, že tam zapadají, že zvládají nároky, které jsou na ně kladeny. Že mají z učení radost a že v životě cítí bezpečí a stabilitu. Téma empatie bude pro mnoho čtenářů naprostou samozřejmostí. Vycházím ale nyní ze zcela čerstvé zkušenosti popisované klientskou rodinou Tamtamu: výkonově zaměřený rodič pronáší před rodiči neslyšícího dítěte ne úplně citlivé názory – například, že si nepřeje, aby jejich dítě bylo ve škole "bržděno" někým se speciálními vzdělávacími potřebami. Neslyšícím dítětem. V době, kdy mohou být v každé třídě děti s nejrůznějšími potřebami, diagnózami, odchylkami v chování, z cizí země. Někoho může možná dráždit dítko se sluchadly. Proto vnímám jako důležité i nadále diskuzi a osvětu v tomto tématu vést. Protože to, co je základním principem inkluze, tedy vnímání různorodosti jako obohacení a přínosu pro každého jednotlivce ve třídě, je něčím, co i ve společnosti trochu chybí. Je zcela na místě uznat, že z hlediska pedagoga je velice náročné děti s nejrůznějšími potřebami jednotně a zároveň individuálně vzdělávat a vést. Ale zdůraznila bych, že z psychologického hlediska vnímám právě toto pro vývoj člověka jako esenciální. Je mnohem důležitější, že děti mají příležitost se učit komunikaci, toleranci, vzájemnému respektu, hledání cest v komunikaci… Takové děti mohou být do života vybaveny velkou mírou empatie a chápavosti a mohou být v lecčems "napřed" oproti vrstevníkům, kteří mohli být vzděláváni ve spíše homogenních třídách.
* Dotazy do psychologické poradny můžete posílat i vy na e-mail holyanska@tamtam.cz. V případě zájmu lze domluvit termín osobní návštěvy. Je možné pobírat příspěvek na péči i v době, kdy dítě navštěvuje mateřskou/základní/střední školu? Jak je to s rodičovským příspěvkem, pokud dítě dochází do předškolního zařízení?
Co se týká příspěvku na péči, docházka do školského zařízení (ať už mateřské, základní nebo střední školy), není nijak limitována. Rovněž není povinností hlásit nástup dítěte do těchto zařízení na příslušný úřad práce, který příspěvek na péči vyplácí. Nárok na příspěvek nezaniká ani nedochází k jeho krácení. Je možné současné pobírání příspěvku na péči a rodičovského příspěvku při docházce dítěte do jeslí, mateřské školy, dětského stacionáře. Zde je nutné dodržet zákonné podmínky pro souběh docházky do těchto zařízení a pobíraní rodičovského příspěvku. Nárok na rodičovský příspěvek náleží rodiči zajišťujícímu osobní celodenní péči v rámci kalendářního měsíce nejmladšímu dítěti v rodině. Tato podmínka v návaznosti na docházku do předškolních zařízení je splněna i za situace, kdy dítě mladší 2 let navštěvuje jesle (či obdobné zařízení) v max. rozsahu 92 hodin v rámci kalendářního měsíce. Variantou je i situace, kdy dítě pravidelně navštěvuje léčebně rehabilitační zařízení nebo mateřskou školu či její třídu zřízenou pro zdravotně postižené děti nebo jesle se zaměřením na vady zraku, sluchu, řeči a na děti tělesně postižené a mentálně postižené v rozsahu nepřevyšujícím 4 hodiny denně, nebo zdravotně postižené dítě pravidelně navštěvuje předškolní zařízení v rozsahu nepřevyšujícím 6 hodin denně. Přípustná je i možnost, kdy dítě navštěvuje předškolní zařízení v rozsahu ne vyšším než 4 hodiny denně, pokud jeho oba rodiče nebo osamělý rodič jsou osobami závislými na pomoci jiné osoby ve stupni III a IV.