Ivan (41): Po autonehodě jsem skončil na vozíku. "Zpackal sis život," vyčítal mi táta

Na své dětství a mládí nemám moc veselé vzpomínky. Trápí mě trvalá vada řeči a koktání "vadilo" nejen spolužákům ve škole, ale i kolegům v zaměstnání, kam jsem nastoupil jako vyučený řezník-uzenář. Ale nejhorší byla strašná autonehoda, kvůli které jsem skončil na vozíku.

V řeznickém oboru jsem dlouho nevydržel. Nakonec jsem našel zálibu v práci se dřevem, ta mě moc bavila a konečně se mi začalo dařit. Jenže pak přišla ta nehoda. To mi bylo dvaadvacet let! Tenkrát jsem jel autem na nákupy a asi po deseti minutách jízdy na dálnici se vyřítilo z pravé strany těsně přede mnou auto. Automaticky jsem šlápl na brzdu, jenže silnice byla kluzká, a já dostal "hodiny". Narazil jsem boční stranou vozu do příkopu, pocítil jsem náraz a škubnutí v těle.

"Klid, nic tak hrozného se nestalo," uklidňoval jsem nahlas sám sebe. Při vylézání z auta mě ale překvapila ukrutná bolest v oblasti krku. Během chvíle jsem přestal cítit nohy, začal jsem se dusit a pak jsem ztratil vědomí. Z doslechu vím, že pro mě přiletěl...