Společné hraní a zpívání obohacuje, ale muzikoterapie umí mnohem víc

Přála by muzikoterapii legislativní uznání a mnohem širší uplatnění ve zdravotnictví, školách i pomáhajících profesích. Zdůrazňuje její vědecký background i terapeutický a etický rozměr, přesto jí neubírá lehkost a hravost, kterými pak často oslovuje i laiky. Markéta Gerlichová přednáší studentům, dělá supervizi, pořádá workshopy a kurzy, spolupracuje s kolegy v zahraničí a připravuje na téma muzikoterapie třetí knihu. Na Klinice rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN se věnuje i těžce ochrnutým pacientům a lidem v kómatu a ani tady nedá na muzikoterapii dopustit. Musí muzikoterapeut umět zpívat? Muzikoterapeut by měl umět hlavně něčím vést, zpěvem nebo hrou na nástroj. Měl by mít takové hudební vyjádření, na které se může spolehnout. Upřímně, co vlastně znamená umět zpívat? Velké množství lidí si v sobě kvůli nevhodnému přístupu učitelů nese předsudek, že nemají sluch a jsou nehudební, protože museli zpívat před tabulí, což bohužel na řadě škol přetrvává dodneška. Hlas je něco tak citlivého a intimního a muzicírování má být o společném zážitku a sdílení, ne o násilí, frustraci a tlaku na výkon. Já si ale z hudebky o moc víc taky nepamatuju. Víte, zpívat se naučí každý, pokud je slyšící, to je věc cviku. Teď samozřejmě nemluvím o profesionálech, talentech a Mozartech, tam je to něco jiného, ale trénovat sluchovou percepci a postupně slyšet tóny, půltóny a díky tomu pak lépe pracovat s hlasem nebo i s nástroji můžeme opravdu všichni. ...