Kde domov důchodců můj

Pracovat v domově důchodců, v eldéence, nebo třeba i na interně je značně náročné a deprimující, protože tam potkáte spoustu nešťastných, nemocných a bezmocných lidí. A o některé z nich je bohužel i dost špatně postaráno.
Probuďte se, my to potřebujeme stihnout!  
Prošel jsem několika soukromými i státními zařízeními tohoto typu v různých místech Česka a nechce se mi věřit, že jsem udělal jen samé náhodné špatné zkušenosti. Něco zkaženého musí být v systému a zaběhlé praxi.  
V rámci zjednodušení budu mluvit o pacientech, byť třeba v domovech pro seniory se jim říká například "klienti" nebo "uživatelé". Slovo pacient k účelu tohoto článku použiji jako synonymum pro člověka, který je odkázán na cizí péči. A musí být trpělivý. A mnohdy i trpící.  
Třeba ranní hygiena se u části pacientů leckde provádí i ve čtyři hodiny ráno. Že spánek léčí? Nezájem. Že je to ostrý zásah do práva na noční klid, který se dodržuje snad i v kriminále? Smůla. Kde není žalobce, není soudce. Je veřejným tajemstvím, že se to dělá, a někteří pracovníci si to sami před sebou i před okolím obhajují tím, že by ranní "toaletu" bez výpomoci noční směnou nestihli. Alibisté, kteří oplývají ještě bujnější fantazií, dokonce argumentují tím, že oni přece v noci nikoho schválně nebudí a nemyjí, ale pouze přebalují pokálené nebo pomočené jedince, což se prý musí udělat v kteroukoliv hodinu. Zajímavé ovšem je, že u těch "v noci pouze přebalovaných jedinců" se později již neprovádí ranní hygiena. A že ...