Počet dětí v ústavech klesá, šťastné konce ale mají jen některé příběhy

Příběhy dětí, které v Česku prošly ústavní péčí, jsou většinou bolestné. Díky náhradní rodinné péči může mít řada z nich šťastný konec. Pěstounů ale stále Česko nemá tolik, kolik by bylo potřeba. Toto téma ohledává ze všemožných stran nová kniha Náhradka.
"Vzhledem k tomu, že se matka neustále vyhýbá pracovnímu poměru, neplatí dluhy a její péče o děti je velmi špatná, domníváme se, že jejich umístění v dětském domově je nutné."
Toto souvětí v roce 1989 rozhodlo o budoucnosti tehdy osmiměsíčního Michala. Spolu s pětiletým bratrem byl matce odebrán a umístěn do kojeneckého ústavu, zatímco bratr putoval do dětského domova.
Bratra matce po roce vrátili, Michal strávil dětství i mládí po ústavech. Dnes sám tematizuje situaci dětí, které vyrostly v ústavní péči. A je také jedním z hrdinů nové knihy Náhradka, v níž novinářka Barbora Postránecká z různých úhlů pohledu popisuje českou náhradní rodinnou péči.
Příběh Postránecká doplňuje o citace z dobových úředních spisů z konce 80. let, kdy se rozhodovalo o Michalově umístění do ústavní péče. Michal Dorď se během...