Škola Zahrádka nabízí těžce postiženým dětem nejen výuku, ale také životní zážitky

Jaké jsou v České republice možnosti vzdělávání pro děti s poruchami autistického spektra a těžkým kombinovaným mentálním postižením? Speciální škola Zahrádka nabízí nejen výuku, ale i různé druhy relaxačních terapií. "Týmová spolupráce zaměstnanců, dobré vztahy s rodinami našich dětí a přátelská atmosféra jsou hlavní devízou našeho zařízení," říká ředitelka Zahrádky Dagmar Rosecká.  
Kombinovaná postižení, mezi které řadíme i poruchy autistického spektra, znemožňují adekvátně reagovat a způsobují, že se dítě odlišuje od svých vrstevníků. Poruchy a vady se velmi často vyskytují společně na různých stupních a v různých formách. Právě kvůli tomu je obtížné kombinované postižení přesně klasifikovat.  
Autismus můžeme v dnešní době diagnostikovat relativně spolehlivě již ve dvou letech. U dětí s mírnější formou však dochází k diagnóze často až ve chvíli, kdy jsou na ně kladeny větší požadavky. Je to ale právě včasná diagnóza, která může napomoci trénování sociálních a komunikačních dovedností. Mozek malých dětí je totiž formovatelný, a čím dříve můžeme zahájit intervenci, tím větší je šance, že se deficity zmírní a děti se naučí je kompenzovat.  
Potřeby dětí s těmito postiženími bývají velmi různorodé. Některé mohou vyžadovat speciální vzdělávání a neustálý dohled, jiné fungují zcela samostatně. Ačkoliv rok od roku přibývá dětí, které zmíněnými poruchami trpí, možností jejich vzdělávání a integračních center je však v České republice stále nedostatek.  
"Pro děti, které vzděláváme, je propojení pedagogické, sociální a zdravotní péče velmi důležité," popisuje výhody speciální školy Zahrádka její ředitelka Dagmar Rosecká.  
Škola funguje v těsné spolupráci s denním stacionářem, díky kterému je možné poskytnout dětem komplexní péči. Poměr dospělých a dětí je zde přibližně 1:2. Rodiče mají všechno pod jednou střechou, a to jak po vzdělávací stránce, tak i z hlediska poskytování přímé péče, jako je sebeobsluha či hygiena. Díky tomu, že škola nabízí i pravidelné fyzioterapie a ergoterapie, nemusejí tyto služby vyhledávat jinde. "Vzhledem k fyzické, psychické a časové náročnosti péče o dítě s postižením toto vnímám jako největší benefit," pokračuje Rosecká.  
Škola Zahrádka je jednou z mála možností, kde se děti s těžkým kombinovaným mentálním postižením a poruchami autistického spektra mohou vzdělávat. Přijímací řízení probíhá na základě doporučení speciálně pedagogického centra a docházka trvá deset let.  
Škola má šest tříd po šesti až sedmi dětech, žáci mají strukturované učení a stálý denní režim.  
Každé vzdělávané dítě má své specifické potřeby, spektrum žáků je různorodé, a právě proto je různorodý i jejich vývoj v jednotlivých oblastech. "Naším cílem je poskytnout dítěti s postižením vřelé přijetí, respektovat ho takové, jaké je, podporovat jeho všestranný vývoj, věnovat mu dostatek času a zprostředkovat hezké zážitky," popisuje devízu školy ředitelka.  
Tým školy se vždy na začátku roku sejde a vytvoří každému dítěti individuální plán. Ten většinou zahrnuje aktivity pro rozvoj rozumové výchovy, rozvoj jemné a hrubé motoriky a různé oblasti sociálních dovedností. Každé dítě má svůj rozvrh, ve kterém se střídá individuální vyučování s činnostmi v malých skupinách, chodí na rehabilitaci, různé terapie, ale i na několik typů relaxace.  
U dětí, které mají těžké postižení, se většinou nevyvine mluvená řeč. U takového žáka je tedy úspěchem nácvik základních komunikačních dovedností. Společně s rodiči a zaměstnanci školy se hledají způsoby alternativní komunikace. Nejlepším výsledkem této práce je, když se podaří, že dítě umí vyjádřit ano a ne nebo třeba dokáže porozumět otázce vlastní volby mezi možnostmi.  
Formy výuky se přizpůsobují tak, aby vyhovovaly potřebám žáků. Zohledňuje se délka jednotlivých aktivit, tak aby děti zvládly udržet pozornost. Činnosti je třeba střídat s relaxací. Zaměstnanci dbají i na uspokojení základních životních potřeb žáků. "Dítě, které je hladové, má žízeň, je unavené nebo třeba jen špatně sedí, přestane vnímat a učení nebude mít očekáváný přínos," komentuje průběh výuky Dagmar Rosecká.  
Součástí denního programu jsou také různé druhy terapií. Velmi oblíbená je canisterapie – léčebný kontakt dětí se psy. Škola dále nabízí muzikoterapii, ale třeba i méně obvyklou vířivku, díky které se u dětí zmírňují spasmy. Žáci mohou také trávit čas v snoezelenové místnosti – unikátním prostoru, kde se kombinují světelné efekty, zvuky a textury, což vytváří pro uživatele relaxační a stimulační zážitek.  
Další součástí programu jsou výlety, nebo dokonce vícedenní pobyty mimo Prahu či slavnosti a různé akce. Tyto aktivity a události přinášejí dětem nejen zážitky, ale také možnost integrace a socializace. Nedílnou součástí fungování školy je důvěra mezi institucí a rodinami žáků. Průběžné předávání informací a sdílení umožňuje dětem poskytnout kvalitní a efektivní péči.  
Hlavním úskalím ve vzdělávání dětí s kombinovaným postižením se pak jeví návazná péče. Co se s nimi děje po ukončení povinné školní docházky? V rámci praktických škol není pro všechny zájemce dost místa a jejich nároky jsou často vyšší, než žáci zvládnou splnit. Chybí tak zcela článek středního vzdělávání.  
Tento problém, zdá se, přetrvává už od dob komunismu. Zákon z roku 1960 stanovil, že se postiženým dětem musí dostávat povinného základního vzdělání, střední vzdělání ale vnímal jako nadstavbu. Přístup na tzv. speciální střední školy byl umožněn pouze žákům, kteří řádně dokončili běžné školy. Tyto střední školy tedy navštěvovali především žáci se slabším intelektem bez výraznějšího tělesného či mentálního postižení, kteří se předtím zvládli díky volnějším osnovám integrovat na běžných základních školách.  
Obecný přístup socialistického školství se ve vzdělávání mentálně postižených dětí značně lišil od toho současného. Mentálně postižení lidé byli obecně méně integrovaní do společnosti a měli méně kontaktů s veřejností. Děti neměly možnost se setkávat se svými vrstevníky a neexistovalo mnoho alternativ jejich vzdělávání.  
I přesto, že docházelo ke zřizování specializovaných institucí, socialismus v rámci vzdělávacího systému podporoval segregaci těchto dětí. Systém zkrátka nebyl schopen zajistit všem právo na vzdělávání. Běžný byl také fenomén ústavní péče – děti mohly být odebrány od svých rodin a mohly být na neurčito umístěny do péče ústavů. Komunistický režim tak narýsoval pro každého jasný plán jeho budoucnosti.  
Sametová revoluce umožnila množství nových praktik, ale zároveň díky nově nabyté svobodě vznikl do určité míry chaos v možnostech. Otázkou tak zůstává, zda je český vzdělávací systém na vzdělávání dětí s kombinovanými postiženími dostatečně připraven a proškolen.  
V případech, kdy je to možné, převládá v současnosti v českém vzdělávacím systému princip inkluze. Na inkluzi si zvyká postupně jak společnost, tak politická scéna. Od roku 2016 v České republice začaly probíhat změny, které s sebou přinesla novela o školském zákoně. Ta inkluzi jasně upřednostňuje, nicméně umožňuje i zřizování škol či tříd pro žáky s nejvážnějšími typy postižení – včetně toho kombinovaného.  
Pro děti s těžkým kombinovaným postižením je tedy stále obtížné najít správnou formu vzdělávání. Může se zdát, že jsou nevzdělatelné, nicméně je velmi důležité, aby i ony měly možnost a prostor vzdělání získat. Školní docházka jim totiž přináší nejen možnost rozvíjet své dovednosti, ale také jim umožňuje navazovat kontakty s vrstevníky a adaptovat se na život ve společnosti.