Lenka Šamšulová – i bez nohy jsem nekonečný optimista

Co mají společného všichni opravdoví koňáci? Obrovskou houževnatost a sílu, se kterou se dokážou dostat přes překážky, které jim osud klade do cesty. Dokonce i přes ty zdravotní. Jenže když vám po úrazu na vyjížďce musejí amputovat nohu, není to už něco, nač jen odhodlání přestává stačit? Dá se i tak vrátit do sedla? A k veškeré práci kolem koní? O tom nám popovídá Lenka Šamšulová, která svoji neuvěřitelnou energii a optimismus přetavila dokonce v pomoc ostatním pacientům se ztrátou končetin.
Lenko, nejen, že jste po amputaci s ježděním neskončila, ale ještě si doma tři koně sama obstaráváte. Představíte se čtenářům a povyprávíte, jak se vám úraz stal?  
Jmenuji se Lenka Šamšulová a koně chovám celý život. V březnu roku 2004 (ve dvaadvaceti letech) jsem si vyjela na vyjížďku a zastavila jsem u vlakového přejezdu kousek od domova. Bohužel zrovna jel nákladní vlak, kůň se pode mnou splašil a běžel podél kolejí až do natolik zúženého místa, že jsme se dostali do těsné blízkosti vlaku, který nás vtáhl… koníka to rozpůlilo, já měla víc štěstí, vyhodilo mě to zpět… Moc si toho nepamatuji. O nohu jsem přišla......