Comming out aneb Když hendikep není vidět, a navíc hodně omezuje
To, že jsem prakticky nevidomá, o mě ví snad každý, s kým se znám. Narodila jsem se tak, a navíc jsem od malička nosila velmi silné brýle, které ukazovaly na to, že jejich nositelka má zřejmě nějaké zrakové problémy.
Ve 20 letech jsem díky autonehodě přišla skoro o všechny zbytky zraku, a navíc jsem musela začít používat bílou hůl a později vodicího psa. Celou moji cestu krásně shrnuje článek Boj s osudem, kterým jsem byla oceněna v roce 2020 prvním místem za publicistické práce Vládním výborem pro osoby se zdravotním postižením.
Proto každý, kdo mě potká, tak tuší, že mám problémy se zrakem. Jistě nelze poznat, zda je člověk zcela nevidomý či má ještě nějaký zbytek zraku, ale hendikep lze vytušit díky kompenzačním pomůckám, které mám při sobě – ať je to bílá hůl, vodicí pes či...