Být "nejhorší mámou na světě" není žádný med

"Jsi nejhorší máma na světě!". Tuhle větu slýchám od své osmileté dcery docela často. Není to znak puberty, má prostě jiné vnímání světa. Má Aspergerův syndrom (PAS) a ADHD.
Než jsme se dopracovali k nějaké diagnóze, byla to dlouhá a psychicky náročná cesta. Stále mám v hlavě živou vzpomínku na dceřin první den ve školce, kdy mi před dcerou a jinými rodiči paní učitelka ve dveřích sdělila, že dcera musí mít nějakou poruchu a školce se dle ní nikdy nepřizpůsobí. Následně jsme čelili téměř každodenním tlakům, abychom běhali po doktorech a někdy i osočování, že dceru možná jen špatně vychováváme. Do toho jsem se stále ještě vyrovnávala s nedávnou smrtí mého táty a hormonální bouří v šestinedělí. Nedávno se mi totiž narodila také druhá dcera Bára. Následovalo kolečko po doktorech, kteří mi říkávali, že ji mám jen nechat čas dozrát. Hned v září jsme si zaplatili vyšetření u soukromé psycholožky...