Izolaci postižených je konec. Ze zámků hluboko v lesích se stěhují blíže k lidem

V Česku je i téměř 35 let po pádu komunistického režimu stále přítomná praxe, kterou v tuzemsku zavedl. Lidé, kteří jsou "jiní" a mají nějaký typ znevýhodnění, žijí v odloučení, daleko od měst a ostatní společnosti. A navíc velmi často ve starých zámcích nebo bývalých klášterech. To se postupně mění, vznikají komunity, díky kterým se postižení postupně začlení do společnosti.
Dřív býval historický zámek v Břežanech na jižní Moravě jedním velkým ústavem pro dospělé s mentálním postižením. Prošel ale náročnou rekonstrukcí a dnes jsou v něm menší "domácnosti" pro šest až osm lidí, o které pečují sociální pracovníci.Byly časy, kdy na naše klienty z nového chráněného bydlení volali lidé policii. Dnes mají v obci spoustu známých.
"Čím méně klientů má pracovník na starosti, tím větší je jeho citlivost k nejrůznějším potřebám, více věcí si všimne. A lidé jsou samostatnější, víc zapadnou do společnosti. Největší kouzlo mají malá samostatná komunitní zařízení. Ve velkokapacitních ústavech na to není čas nebo síla," říká ředitel Vít Janků, jehož služba se stará o více typů speciálních ubytování.
Ve velkých starých budovách se také více protopí, opravy historických staveb jsou komplikované a přidávají se další problémy, třeba s dopravní dostupností nebo plněním bezpečnostních a protipožárních předpisů.Lépe se poznat
Často chátrající stavby, v nichž znevýhodnění dnes žijí, se jen těžko rekonstruují a přestavují pro potřeby klientů. V každém kraji jich jsou desítky. Zapojit lidi...