Soused na mě zavolal sociálku, pak se mi omluvil. Maminka autistické holčičky vypráví svůj příběh

Nejprve velký spor, později omluva a přátelství. O svůj příběh se rozhodla podělit maminka autistické téměř teenagerky.
"Ráda se podělím o svůj příběh, třeba tím dodám naději dalším maminkám-samoživitelkám-pečujícím." To mi napsala na závěr našeho povídání maminka Lucie, která žije sama v bytě v paneláku se svojí jedenáctiletou dcerou Romanou, která má autismus a epilepsii.  
Na začátku cesty  
Lucie se s manželem rozešla asi před šesti lety, ale jsou spolu v kontaktu, jen její bývalý manžel pracuje v Anglii, takže se přímo nevídají, nicméně o dcerku se zajímá a posílá i peníze. V tom má Lucie celkem kliku, jak sama říká. Před rokem a půl si našla byt v paneláku, který se zamlouval i její dceři. Když se nastěhovala, nepočítala, že bude muset řešit se sousedy nějaké spory, především kvůli chování její dcerky.  
"Romča je svérázná holka. Je autistka, takže vysvětlovat jí něco, to je o moje nebo její nervy, většinou to je kdo s koho. Ale je i poměrně cholerická, asi po mně, a umí být pěkně umanutá. Stačí, když si nemůže obléct svoji modrou mikinu s červeným papouškem, kterou nosí ráda o víkendech, protože jsem ji nestihla vyprat, a už běhá po bytě a řve. Je jasné...