Asistenční pes nesmí být ani příliš velký, ani moc malý, tvrdí výcvikář
Ladislav Metelka je hradečák, vystudoval meteorologii a klimatologii na Matematicko fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, byl zástupcem České republiky v mezivládním panelu pro změny klimatu IPCC, dnes šéfuje solární a ozonové observatoři ČHMÚ v Hradci Králové. Je to už mnoho let, co se kromě své práce věnuje i výcviku asistenčních psů.
Ladislav Metelka má asistenčního psa už dvacet let ve své rodině a sám několikrát pomáhal s předvýchovou štěňat, třeba pro obecně prospěšnou společnost Pomocné tlapky.
Jaké bylo vaše první setkání s asistenčními psy?


Sluch mě opustil zcela náhle, při operaci mé hlavy, ve 40 letech věku, v roce 2003. Do té doby jsem slyšel velmi dobře. Dokonce jsem měl i jako „druhé zaměstnání“ hudbu, jejímž provozováním (hraním v různých kapelách a komponováním) jsem si dost slušně přivydělával a kterou jsem si při zaměstnání dálkově vystudoval na konzervatoři.